_JÁJA ANEB UČÍM SE BÝT DOSPĚLOU_

9. srpna 2016 v 19:00 | JR |  JÁJA aneb učím se být DOSPĚLOU
Ahojte všichni, kdo toto budete číst :-)

Takže, jak začít... Jmenuji se Jana redková, je mi 22 let , bydlím v malé vesnici blízko Blanska v rodiném domku s přítelem a také s babičkou a strýcem . Páni připadám si jak u maturity, když jsem dělala zkoušku z angličtiny a měla jsem se představit :-D
Asi se Vám zdá divný , že bydlíme ve stejném domku s babičkou a strýcem, takže vám to objasním.
Do mích 7 let, jsem měla vcelku spokojenej dětskej život , kterej jsem si v rámci možností užívala. Ale jednoho rána roku 2001 jsem se probudila u babičky a ta mi oznámila, že maminka měla autonehodu a odvezli ju do nemocnice v Brně. Ano od tohoto dne se mi obrátil život naruby. Maminka autonehodu přežila, ale měla přerušenou míchu, takže ochrnula na celé tělo. Takže mé dětství zkončilo, každý druhý den a každý den o víkendu jsem trávila dny se svou babičkou, sestrou , taťkem a dědem v nemocničním pokoji . Byla jsem mladá, takže jsem tehdy ještě nevnímala co se vše děje a co se mění....
Takhle to trvalo 2 roky , nemocnice střídali rehabilitační zařízení a naopak. Po dvou letech mamku propustili do domácího léčení. Já si tehdy bohužel neuvědomila, jak je to pro mamku těžký... být zase doma, ale přitom už nikdy nemohla udělat čaj ve své oblíbené kuchyni...
Rok poté co byla mamka doma, nás navždy opustil dědeček. Jedna z největších opor mé babičky a myslím si , že mu dodnes neodpustila, že ji zde nechal...
Roky plynuly dál, semnou pomale, ale jistě začala mlátit puberta , takže jsem s rodinou trávila míň a míň času ( bylo to přece trapný) .... Ale nastal rok 2008, rok co mi život obrátil o dalších 360 stupňů.... Dodnes si pamatuji, že jsem se chystala do Blanska, kde jsem měla přespat u kamarádky. Jako vždy jsem se šla rozloučit s mamou a zjistila jsem, že podivně kašle a vůbec nevypadala dobře. Tehdy mě řekla ať nemám strach, že to bude dobrý, že je určitě jen nachlazená... Do rána se její stav zhoršil a odvezla ji záchraná služba do nemocnice. Tehdy mi bylo 14 let a jelikož mamka ležela na plicním oddělení nepustili mě za ní...Dva dny na to jsem přišla za taťkem do pokoje a ten ležel v horečkách na posteli a strašně kašlal jediný co mi řekl, zavolej sanitku. Najednou jsem měla oba rodiče v nemocnici a ani za jedním jsem nemohla jít, jen mě ujišťovali po telefonu, že vše bude v pořádku..... 11.5.2008 přijela domů babička se sestrou a oznámili mi že maminka umřela. Zhroutil se mi celý svět... Nikdy jsem si nepřipustila, že se něco takového může stát, ale stalo se to... Taťka stále ležel ve špatném stavu v nemocnici, tak jsme se tehdy rozhodli, že mu o smrti maminky neřekneme , aby se mu napřitížilo a pohřeb posuneme , až se vrátí domů. Ale tatínek se z nemocnice už nikdy nevrátil ... 13.5.2008 v noci zemřel ve spánku. Doktoři mi prozradili, že před námi všemi tajil rakovinu, aby nás ještě víc nezatěžoval :-( Tehdy jsem chtěla křičet, brečet a umřít. Cítila jsem opuštěná , jak nikdy v životě.....
Babička mě dostala do své péče, ikdyž je fakt , že mě vychovávala už od mích 7 let, jelikož máma nemohla. Byla je a bude můj strážný anděl...Po pohřbu jsme zůstali jen já, babička, sestra a strýc. Všichni jsme se podrželi navzájem a museli jsme pokračovat v životě dál....
Takhle plynulo pár let, první pubertální lásky, první tehdy jsem tomu říkala vážný vztah, první discotéky no prostě dalo by se říct, žila jsem jako každá normální holka. Jelikož jsem po rodičích zdědila nějaké peníze splnila jsem si sen a pořídila si svého vlastního koně. Jmenoval se Aspar, dělal mě tou nejšťastnější na světě, říká se že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně a je to pravda... Když jsem se projížděla po okolí na nic jsem nemyslela vnímala jsem jen jeho a on mě...
Poté přišel maturitní rok , nový vztah a neschody ze sestrou, takže jsem se odstěhovala s přítelem do Blanska , kde jsem už nemohla každý den dojíždět za Asparem a vracet se domů večer. Udělala jsem to nejtěžšší rozhodnutí v životě a darovala jsem ho. Tehdy jsem se naivně domnívala že všichni kdo mají rádi koně jsou hodní lidé, ale byla jsem na omylu paní která si Aspara odvedla, mi zatajila že zadlužená což jsem dozvěděla až po tom co se na FB oběvila Asparova fotka a u ní nápis Odpočívej v pokoji... Dodnes nevím, jestli je Aspar opravdu mrtví a zkončil někde na jatkách nebo žije a prodala mi ho zády..... Aneb další milovaný člen rodiny zmizel z mého života.....
Zase jsem se odrazila ode dna a pokračovala jsem dál s podporou od mého přítele a babičky... Uplynulo pár let a přišla šílená rána... Maminka od mého přítele, která byla tak podobná mé mamince umřela... Nevěřila jsem tomu, ale tehdy jsem musela být silná za dva. Za mě i za Davida... Připadalo mi, že jsem ve zlém snu, kde umře každý na kom mi záleží...
Přijde Vám to na jednoho člověka moc? Nebo jako nějaký dojemný scénář od režisérů z Halywoodu ? Ne bohužel ne, tohle je skutečný život a příběh Jáji Redkové....

Tohle byl můj dosavadní životní příběh a proto se můj blog jmenuje Jája aneb učím se být dospělou, protože jsem byla do té dospělosti nějakak narychlo vhozená, během pár let jsem zažila to na co mají moji vrstevníci celý život. Oficiálně tu dospělost trénuji od svých 18 let kdy jsem začala bydlet sama , ale furt tomu nemůžu přijít na kloub :-D Sice mám tu nejlepší babičku na světě, ale přece jen je tam ten věkový rozdíl, takže spíš učím babičku spoustu věcí já :-D a musím Vám říct, že ta dospělost občas je to vážně fuška....

Budu sem vkládat příspěvky o tom jak je vážně těžký být ,,dospělou,, a jak se poradím s dospěláckým životem , jako například včera, když se nám ucpala vana :-D Kruci nikdo mi nikdy neřekl, že tohle budu muset někdy řešit... Lidi být dospělou je vážně opruz , ale tak třeba Vás i občas pobavím, jak tyhle situace budu stylem pokus omyl zvládat :-D :-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 skarkiska skarkiska | 12. srpna 2016 v 13:57 | Reagovat

Jako bych jsem to znoru s tebou prozila masbto koc krasne napsany berusko. Neboj vzdy pri tobe Zabza

2 Jafinotka Jafinotka | 13. srpna 2016 v 14:15 | Reagovat

Dekuji žabží :-( :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama