Srpen 2016

*Hmyzí válka

21. srpna 2016 v 19:19 | JR |  Hmyzí válka
Tak jsem zde po dlouhé době s dalším příspěvkem :-)
Asi jsem se Vám nezmínila o mé šílené fobii z vos. Tato fobie se u mě objevila teprve před pár lety, ale řeknu Vám... léto je pro mě období hrůzy. Kdyby jste náhodou někde zahlédli červenovlasou potetovanou ječící holku, která kolem sebe mává rukama a letí za ňou malá vosa, jsem to určitě já :-) Protože v mé hlavě za mnou neletí maličká vosa ale asi metrová smrtelně jedovatá bestie. No ale přejděme k dalšímu příběhu z naší domácnosti.

Sedím si tak u notebooku a spozoruju, že pes něco urputně sleduje a byl to přesně ten výraz něco tady poletuje a chci to ulovit. Než jsem se ohlédla přelítla mi nad hlavou obrovská vosa a když říkám , že obrovská tak byla vážně obrovská :-/
Pes se vydal na lov, já zahodila notebook a histericky jsem řvala na svého drahého ať tu beztii okamžitě zneškodní.
Muž s ledovým klidem popadl utěrku a vydal se na lov. Já vše pozorovala z povzdálí.
Můj drahý si myslel , že to bude lehký boj , ale byl na omylu. Po prvním máchnutí utěrkou bestii jen rozzuřil a ta se dala taky do boje. Byl to velice vyrovnaný souboj . Napřed běžel David za vosou do kuchyně a asi po 10 sekundách letěla vosa v protiútoku z kuchyně za Davidem . Byla jsem k smrti vyděšená , že ho ta příšera zabje, ale musela jsem se smát a myslím si , že kdyby se uměli psi smát , tak by se smál taky :-D
David, po chvíli provedl poslední protiútok a zahnal bestii k oknu v kuchyni a utěrkou zasadil poslední ránu. ALE rána sice vosu zasáhla, ale strhl i celou garnýž se záclonami , ta pozházela vše co bylo na parapetu a vosa ještě k tomu vykazovala známky života. David popadl časopis a asi 150ti ranami bestii dorazil. Joooo zvítězili jsme. Já se radovala, pes začal radostí štěkat a muž měl vítězoslavný pohled ve tváři , prostě jsme byli všichni zachráněni a nadmíru spokojení:-)

No ale to byl jen začátek, po pátrání na internetu jsem zjistila, že to není obyčejná vosa, ale údajně vosa hrabalka , která je nejlepší přítelkyní arachnofobiků, protože se usadí v domácnosti a loví pavouky stylem, že do nich naklade svoje vajíčka... No prostě hnus. Kdybych byla arachnofobik určitě bych ji milovala, ale takhle bych spíš ocenila pavouka, který by lovil je.
No a jelikož se jim tu u nás doma líbí, máme zde někdy i dvě denně, nejspíš se usídlila u nás na půdě a občas se jdou podívat po kořisti i do naší společnosti. Už jsem se vypracovala na level, že při kontaktu s ní neječím a dokážu vzít smeták a z bezpečné vzdálenosti se jí pokouším dostat ven oknem , no a když prostě nechce svůj boj vzdát odejdu na chvílu do jiné bezpečné místnosti , po chvíli se vrátím a když mám štěstí a někde se mezitím usadila, a tak jí přesnou ránou těžkou knížkou rozmáčku. Ano jsem na sebe hrdá :-)
A jelikož má vše nějaké následky, tak i jejich společnost má samé negativa. Ne jen to, že mě každý den děsí k smrti, ale pavouci před ní prchají ( nebo spíš už jsou vyvraždění) i můj oblíbený pavouk Karel, který bydlel na záchodě a bránila jsem ho zmizel :-( a to má za následek, že se tu začínají roztahovat muchy (kterých si ta vosa samozřejmě ani nevšimne) . A ne, že by to byla obyčejná vesnická masařka. Řeknu vám, v životě jsem se nesetkala s muchou, která vypadá jako normální mucha obecná , ale kouše tak, že bodnutí od hovada je polechtání :/ Řekla bych , že některé mají i červené krvelačné oči. A nekecám fakt pijou krev :-/ Když jsem jich pár rozmáčkla , vážně v nich byla krev. Takže jsme se doma vybavili biolitem , mucholapkami a je na chvílu klid.... Děsím se co zahájí invazi příště :/ Obavám se, že se nám přez dům prožene stádo masožravých kobylek...
Držte nám palce, ať tento boj ve zdraví přežijem a když už ne po fyzické stránce, tak aspoň psychické :-D

*Nekonečný přípěh -> Naše umyvadlo

13. srpna 2016 v 22:28 | JR |  Nekonečný příběh -> Naše umyvadlo
Tak a je tu další příspěvek :-)

To že naše umyvadlo nejspíš někdo nainstaloval v době vlády Tutanchamona na to už jsem spusty dedukcemi došla už dávno.
Takže vám popíši naši životanebezpečnou akci, která se odehrála včera.
Dojedeme si tak z Blanska z nákupu, kde jsme asi už po 150té koupili FREDDYHO na odpady v domění, že i tentokrát tak na týden zabere. Nasypali jsme Fredyho do odpadu, zalili vařící vodou (už to máme natrénovaný) , ale žádný zázrak v podobě vodního víru, který vcucne vše okolo se nekonal. Voda zůstala v umyvadle ale už to nebyla jen bezbraná voda, ale voda smíchaná s Fredym , který se přeměnil z našeho věrného pomocníka na pálící a vraždící bestii.
Takže co napadlo mého milovaného? Popadl trubky od odpadu a vší silou s ní zalomcoval :-D Fredy zaútačil přesným výstřikem na jeho ruce... Muž vyletěl do kuchyně a začal si ruku umývat pod čistou vodou... Já se zmítala v záchvatu smíchu :-D
Takže další postup byl jasnej. Jelikož Fredy stále držel nandvládu nad našim umyvadlem, musela jem vymyslet bojovou taktiku lepší než měl on :-D
Vyzbrojila jsem se gumovými rukavicemi, brýlema co mám na airsoft a vydala se odvážně do boje. Zalomcovala jsem odpadem a voda s fredym začala pomale odtékat . Fredy se bránil ze všech sill ,stříkal všude kam mohl , ale byla jsem naštěstí vyzbrojená.
Když vše odteklo , začala jsem rozebírat odpad a byla jsem zděšená. Může mi někdo vysvětlit, jak je možné , že se do odpadu dostanou dvě vatový tyčinky do uší ? No a samozřejmě se na ně krásně nachytaly moje vlasy... případ neodtíkajícího umyvadla byl vyřešen(kam se na mě hrabe Sherlock Holmes) a bylo po bitvě. Ztráty byly veliké -> vytopená půlka koupelny a já i muž s vysušenou pokožkou od Fredyho... bojoval statečně , ale byli jsme lepší :-) :-D

*Popcornová katastrofa, aneb mám skvělého muže

11. srpna 2016 v 22:24 | JR |  Popcornová katastrofa aneb mám skvělého muže
Tak je tu další den a s ním přichází další přísvěvek ;-)

Ležím si tak včera na gauči, hraju The Sims a u toho poslouchám audioknížku Harry Potter a ohnivý pohár no prostě večerní pohodička podle mého gusta.
Jedním okem jsem si všimla , že můj drahý zase chytil noční chutě a vydal se na lov do kuchyně. Byl v kuchyni asi 2 minuty, sedl si na gauč a po chvíli jsem si všimla, že hypnotizuje mikrovlnu s podezřelým úsměvem.
Sundala jsem sluchátka a ptám se - Co tak usilovně hypnotizuješ? On mi s klidným hlasem řekl -> Ale nic, jen jak ten popcorn lítá v mikrovlnce :-D
V tu chvíli mi to bylo jasný... Dal do mikrovlny popcorn, který ( jsem měla vyhodit) , protože měl natrhlý rožek... :-/
Mikrovlnka zrovna zapípala, že své dílo dokončila a já se šla podívat jaké škody byly napáchány. Moji drazí čtenáří, řeknu Vám.... myslela jsem že svého nejmilovanějšího uškrtím :-D
V mikrovlnce to vypadalo, jako kdyby se tama prohnala válka ve které po sobě nepřátelé házely popcorn a stříkali po sobě olejem... No prostě hrůza...
Můj drahý z toho dostal záchvat smíchu a já měla velmi smíšené emoce... Zabít ho? Uklidit to? Brečet? Smát se? Nakonec z toho vznikl úklid se smíchem dohromady.
Škody vzpůsobené válkou v naší mikrovlnce jsem uklidila asi za půl hodiny ale myslím si že následky to bude mít ještě nejmíň 100 let, protože ten smrad popcornu nás jetě přežije...
Ponaučení? Až se bude vaše drahá polovička divně usmívat při pohledu na mikrovlnu URČITĚ je něco ŠPATNĚ :-D


Taky Vás něčím Váš drahý/há takhle potěšil? :-D

*Operace PRAČKA

10. srpna 2016 v 16:34 | JR |  OPERACE PRAČKA
Ahojte všichni :-)Tak jsem zde s dalším příspěvkem.

Včera odpoledne jsem se konečně rozhoupala a dokopala se k tomu, abych hodila na praní asi tunový koš s prádlem. Jako poslední jsem do pračky hodila dva dny odmočené ponožky ( špinavý z práce atd.) no prostě hnuuus :-D Coapak mě napadlo, že bude voda cca po 1 dnu a něco, tak smrdět ikdyž je tam nalitá tuna aviváže? :D Ano další věc, na kterou mě nikdy nikdo neupozornil :-D

Pračka vše vyprala, ikdyž při praní smradlavých ponožek vydávala zvuk , jakoby byla živá a protestovala, že takovej smrad prát nebude... vážně jsem s ní soucítila...

No druhý den ráno mi babička oznámila , že pračka nejspíš po praní ponožek spáchala harakiry a odešla do věčných smetišť. Upřímně se jí ani nedivím, byl to na ni z mé strany atomový útok ...

Takže dnes jsme po práci vyrazili na nákup nové pračky. Když jsme vešly do elektra protočily se mi panenky. Kurník , je jako fakt normální, že nejlevnější pračka byla za 7000 ? Ano vím, že na internetu jsou levnější, ale strýc s babičkou prostě chtěli pračku z kamenýho obchodu, takže nebylo na výběr.... Když jsem se po chvíli probrala ze mdlob našla jsem krásnou pračku za úžasných 5.500,- ALE byla plněná z boku a jasné instrukce od babičky zněly VRCHNÍ PLNĚNÍ.
vytáhla jsem telefon a volala jsem babičce plná nadějí, že jí třeba nějak přesvědčím... Selhala jsem na plné čáře :-D Poslední věta babičky? Jestli ju koupíš, tak v ní prat nebudu a koupím si valchu :-D Takže babička tuhle bitvu opět vyhrála :-/ Tak jsme koupili pračku na vrchní plnění za 7000 je prťavá ( myslím jen na 5kg prádla) takže budeme prát asi po 3 tričkách , jednejch kalhotách a 3 ponožkách... Babička je ale spokojená...

Víte co je na tom nejlepší dojeli jsme domů a babička vás přivítá slovy Ale tak možná bych si na tu pračku s bočním plněním časem zvykla... Jooo lidi nemám to občas jednoduchý :-D

Ano, takže z toho plyne ponaučení -> Nikdy neperte dva dny odmočené smradlavé ponožky, protože se vám to prodraží na 7000 a druhé ponaučení -> nikdy neberte slova vašich babiček vážně :-D (to je jen vtip) :-D

_JÁJA ANEB UČÍM SE BÝT DOSPĚLOU_

9. srpna 2016 v 19:00 | JR |  JÁJA aneb učím se být DOSPĚLOU
Ahojte všichni, kdo toto budete číst :-)

Takže, jak začít... Jmenuji se Jana redková, je mi 22 let , bydlím v malé vesnici blízko Blanska v rodiném domku s přítelem a také s babičkou a strýcem . Páni připadám si jak u maturity, když jsem dělala zkoušku z angličtiny a měla jsem se představit :-D
Asi se Vám zdá divný , že bydlíme ve stejném domku s babičkou a strýcem, takže vám to objasním.
Do mích 7 let, jsem měla vcelku spokojenej dětskej život , kterej jsem si v rámci možností užívala. Ale jednoho rána roku 2001 jsem se probudila u babičky a ta mi oznámila, že maminka měla autonehodu a odvezli ju do nemocnice v Brně. Ano od tohoto dne se mi obrátil život naruby. Maminka autonehodu přežila, ale měla přerušenou míchu, takže ochrnula na celé tělo. Takže mé dětství zkončilo, každý druhý den a každý den o víkendu jsem trávila dny se svou babičkou, sestrou , taťkem a dědem v nemocničním pokoji . Byla jsem mladá, takže jsem tehdy ještě nevnímala co se vše děje a co se mění....
Takhle to trvalo 2 roky , nemocnice střídali rehabilitační zařízení a naopak. Po dvou letech mamku propustili do domácího léčení. Já si tehdy bohužel neuvědomila, jak je to pro mamku těžký... být zase doma, ale přitom už nikdy nemohla udělat čaj ve své oblíbené kuchyni...
Rok poté co byla mamka doma, nás navždy opustil dědeček. Jedna z největších opor mé babičky a myslím si , že mu dodnes neodpustila, že ji zde nechal...
Roky plynuly dál, semnou pomale, ale jistě začala mlátit puberta , takže jsem s rodinou trávila míň a míň času ( bylo to přece trapný) .... Ale nastal rok 2008, rok co mi život obrátil o dalších 360 stupňů.... Dodnes si pamatuji, že jsem se chystala do Blanska, kde jsem měla přespat u kamarádky. Jako vždy jsem se šla rozloučit s mamou a zjistila jsem, že podivně kašle a vůbec nevypadala dobře. Tehdy mě řekla ať nemám strach, že to bude dobrý, že je určitě jen nachlazená... Do rána se její stav zhoršil a odvezla ji záchraná služba do nemocnice. Tehdy mi bylo 14 let a jelikož mamka ležela na plicním oddělení nepustili mě za ní...Dva dny na to jsem přišla za taťkem do pokoje a ten ležel v horečkách na posteli a strašně kašlal jediný co mi řekl, zavolej sanitku. Najednou jsem měla oba rodiče v nemocnici a ani za jedním jsem nemohla jít, jen mě ujišťovali po telefonu, že vše bude v pořádku..... 11.5.2008 přijela domů babička se sestrou a oznámili mi že maminka umřela. Zhroutil se mi celý svět... Nikdy jsem si nepřipustila, že se něco takového může stát, ale stalo se to... Taťka stále ležel ve špatném stavu v nemocnici, tak jsme se tehdy rozhodli, že mu o smrti maminky neřekneme , aby se mu napřitížilo a pohřeb posuneme , až se vrátí domů. Ale tatínek se z nemocnice už nikdy nevrátil ... 13.5.2008 v noci zemřel ve spánku. Doktoři mi prozradili, že před námi všemi tajil rakovinu, aby nás ještě víc nezatěžoval :-( Tehdy jsem chtěla křičet, brečet a umřít. Cítila jsem opuštěná , jak nikdy v životě.....
Babička mě dostala do své péče, ikdyž je fakt , že mě vychovávala už od mích 7 let, jelikož máma nemohla. Byla je a bude můj strážný anděl...Po pohřbu jsme zůstali jen já, babička, sestra a strýc. Všichni jsme se podrželi navzájem a museli jsme pokračovat v životě dál....
Takhle plynulo pár let, první pubertální lásky, první tehdy jsem tomu říkala vážný vztah, první discotéky no prostě dalo by se říct, žila jsem jako každá normální holka. Jelikož jsem po rodičích zdědila nějaké peníze splnila jsem si sen a pořídila si svého vlastního koně. Jmenoval se Aspar, dělal mě tou nejšťastnější na světě, říká se že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně a je to pravda... Když jsem se projížděla po okolí na nic jsem nemyslela vnímala jsem jen jeho a on mě...
Poté přišel maturitní rok , nový vztah a neschody ze sestrou, takže jsem se odstěhovala s přítelem do Blanska , kde jsem už nemohla každý den dojíždět za Asparem a vracet se domů večer. Udělala jsem to nejtěžšší rozhodnutí v životě a darovala jsem ho. Tehdy jsem se naivně domnívala že všichni kdo mají rádi koně jsou hodní lidé, ale byla jsem na omylu paní která si Aspara odvedla, mi zatajila že zadlužená což jsem dozvěděla až po tom co se na FB oběvila Asparova fotka a u ní nápis Odpočívej v pokoji... Dodnes nevím, jestli je Aspar opravdu mrtví a zkončil někde na jatkách nebo žije a prodala mi ho zády..... Aneb další milovaný člen rodiny zmizel z mého života.....
Zase jsem se odrazila ode dna a pokračovala jsem dál s podporou od mého přítele a babičky... Uplynulo pár let a přišla šílená rána... Maminka od mého přítele, která byla tak podobná mé mamince umřela... Nevěřila jsem tomu, ale tehdy jsem musela být silná za dva. Za mě i za Davida... Připadalo mi, že jsem ve zlém snu, kde umře každý na kom mi záleží...
Přijde Vám to na jednoho člověka moc? Nebo jako nějaký dojemný scénář od režisérů z Halywoodu ? Ne bohužel ne, tohle je skutečný život a příběh Jáji Redkové....

Tohle byl můj dosavadní životní příběh a proto se můj blog jmenuje Jája aneb učím se být dospělou, protože jsem byla do té dospělosti nějakak narychlo vhozená, během pár let jsem zažila to na co mají moji vrstevníci celý život. Oficiálně tu dospělost trénuji od svých 18 let kdy jsem začala bydlet sama , ale furt tomu nemůžu přijít na kloub :-D Sice mám tu nejlepší babičku na světě, ale přece jen je tam ten věkový rozdíl, takže spíš učím babičku spoustu věcí já :-D a musím Vám říct, že ta dospělost občas je to vážně fuška....

Budu sem vkládat příspěvky o tom jak je vážně těžký být ,,dospělou,, a jak se poradím s dospěláckým životem , jako například včera, když se nám ucpala vana :-D Kruci nikdo mi nikdy neřekl, že tohle budu muset někdy řešit... Lidi být dospělou je vážně opruz , ale tak třeba Vás i občas pobavím, jak tyhle situace budu stylem pokus omyl zvládat :-D :-D