●1 měsíc , 1.svátek aneb vše je pro nás poprvé <3

2. března 2019 v 19:07 | JR
Ahojte lidičky :-)

dlouho jsem se neozvala, jelikož jaksi není toho času co bývalo a upřímně máme někdy dny , kdy mám strach klápnout do klávesnice, abych nevzbudila toho našeho malýho Gremlinka v postýlceUsmívající seLíbající

Asi vás bude zajímat jak to zatím zvládáme.... No jak bych to řekla -> Slunečno občas apokalypsa :-)
všichni mě ujišťují, že si tady tím obdobím musí projít každý, tak já vám to tedy budu věřit , ikdyž nechápu proč se toto období jmenuje 6ti nedělí, podle mého by na to sedělo víc třeba...Očistec? Zkouška odvahy ? Smějící se Ale teď trochu víc vážně :
Jsou dny kdy je vše krásný a přesně takové jaké má být, přesně takový, jak to vidíváte ve filmech - Lili se usmívá, mazlí se, nedělá u jídla scény , hraje si a vymýšlí řím by nás překvapila a dokáže spát i 4h nonstop. Ale pak jsou samozřejmě i přesně opačný dny, kdy mám chuť vyskočit z okna - Lili je protivná, řve a řve, jídlo nechce, nespí, místo hlazení štípe a odtahuje se, každou minutu plive dudlík atd. - Většinou za tyto stavy může bříško Zamračený Na toto téma bych už mohla vydat knížku po tom všem co už jsme vyzkoušeli - připadám si chvílama jak alchymista a víte co je nehorší? Vždy jsem se smála matkám , když se bavili o tom jak jejich děti kadí a dokonce si to i fotili - jak nechutné že? No tak dámy a pánové já nyní přesně tady ty články a diskuze vyhledávám, abych se každý den ujistila, že má bobek správnou konzistenci a barvu - ano je to tak,ještě před pár měsíci jsem si dělala zápisy z porad a sestavovala výrobní plány a nyný si zapisuju kolikrát za den malá hodila bobek a kolik mi toho vypila -zápisy celkem o hovně řekla bych NerozhodnýSmějící se

Tak a teď něco víc pozitivního, aneb co jsme všechno za 1 společný měsíc prožili a zažili <3

1.Narození Lili
To je nejspíš to nejvíc důležité v každém 1. měsícu mimča :-) O dni kdy se maličká narodila jsem už psala, takže ve zkratce : Když opomenu tu bolest byl to pro mě ten nejvíc emotivní a nejvíc šťastnej zážitek v mém životě

2.První společné dny DOMA
první společné dny jako rodina a já s Davčem v roli rodičů - první dny a noci jsme se od postýlky nepohnuli a jen se kochali jak dva blázni pohledem na tu malou cácorku. Taky proběhlo seznámení Lili s její prababičkou , což byl pro mě taky velmi silný zážitek <3
Všechno pro nás bylo nové a řekla bych i děsivé - každý pohyb, zvuk, pláč, řev . Hodně jsme bojovali s režimem a chvílema i těžkým vyčerpáním ALE zmákli jsme to , jelikož tohle všechno opadne ve chvíli , kdy se to malý uřvaný zase změní v malý usměvavý a spokojený miminko :-)

3.Vycházky s kočárkem
Podle instrukcí paní doktorky jsme začínali napřed ,,otužováním,, což znamenalo nechat vždy malou nachvilu ve vajíčku u otevřenýho okna, aby si zvykala na zimní vzduch postupně - takto jsme to děli 4 dny a pak jsme vyrazili na první vychajdu no a s kým jiným, než s prababičkou <3
Postupně jsme dobu venku prodlužovali a musím říct, že Líle kočárek svědčí, jelikož v něm během minuty chrní - díky bohu za ty dary. Za ten měsíc už toho máme prochozenýho vážně dost , jak Blansko tak Olomučany. A když bych měla říct nejlepší vychajda? Přehrada v Blansku a cyklostezka od nádraží až na sportovní ostrov a nejhorší ? no místo jsem vybrala krásný - Máchův pomník, až na to, že jsme zapadli do bahna a přez jedinou přístupovou cestu byl spadený strom, takže jsme museli jet lesem a pak to vzdát a kousek kočárek přenést :-D :-D


4.Každý den něco nového
Je až neuvěřitelný čím vším nás dokáže to dítě každým dnem překvapit a jak strašně rychle se mění a vyvíjí - sama se mi už od začátku ze zad přetáčí na bok, potom z bříška zpět na záda?! , když je na břichu začne tak kopat nožičkama, že se rozpohybuje kupředu... Co hodina to nový výraz v obličeji od smíchu až po výraz ala bublina. Nejvíc vtipný je to, že se docela často leká i sama sebe- hlavně pšiknutí a zívnutí je u nás důvod k zahájení hysterickýho 10ti sekundovýho pláče :-D
Taky už je s ní větší sranda - začaly ji zajímat hračky, tak jsme pořídili hrazdičku a to je dělaný přímo pro ni, teda maximálně na 30min , jelikož pak se začne vzteklit, že jí to ještě nejde pořádně chytnout :-D Jediná a první hračka, kterou nám bere do ručičky je plastový připínáček - když ho chytla poprvé musela si ho vzít i do vaničky a tam s ním mlátila do vody - teď zvýšila level na to, že si ho cpe do pusy a mlátí se s ním tím pádem do hlavy, takže to opět vede k záchvatům pláče Smějící se


5.Koho už jsem potkala
Jsme ti z řady rodičů co se rozhodli dodržet 6ti nedělí, takže -> žádné návštěvy doma a hlavně žádné bacily. Vím, že to už skoro nikdo nedodržuje, ale hold jsme se narodili rovnou do chřipkové epidemie.
ALE to neznamená, že se malá už s některýma tetama a strýcama nesetkala, alespoň v kočárku :-) Třeba u takovýho stejdy Ivoša a tety Domči se na otočku zastavujeme skoro pokaždé když jdeme kolem i Honzík už Lili viděl v kočárku.
No a je přeci jasný, že bez Kaňkovic i s Oliverkem by to nešlo LíbajícíLíbajícíTo jsme společně vyrazili na první delší procházku ke studánce u Srnce.

A na další vychajdu jsme vyrazili s tetou Evou a stejdem Koubem - tentokrát vychajda na přehradě :-)

Jelikož nám příští týden končí 6ti nedělí znamená to, že už se konečně setkám se zbytkem rodiny a se všema tetama a strýcama a konečně si mě budou moct i pochovat a ne na mě jen koukat do kočárku Líbající

Takže co říct na závěr? Být rodičem je chvílama fakt těžký, ale určitě ne nezvladatelný - ikdyž člověk padá na hubu z nevyspání , nemá čas se pořádně najíst nebo zajít do sprchy , je celkově podrážděnej z nepřestávajícího pláče tak tohle všechno to za to stojí a tenthle čas uteče strašně rychle - už teď mi přijde že je za námi teprve týden a ne celičký MĚSÍC

Mějte se krásně a brzy zase napísanou <3



 

●3 týdny aneb půlka je za námi

14. února 2019 v 20:01 | JR
Ahoj ahoj :-)

tak my za sebou máme 3 týdny a řeknu vám , že bych v životě nevěřila, že člověk dokáže žít i se 3-5h spánku :-)
Tento 3. týden se nese ve znamení bolení břicha , takže budu upřímná a nebudu si hrát na hrdinku -> na splašený hormony novopečené matky je to vážně síla, když ten malej uzlíček brečí , propíná ručičky a nožičky a bolestí sama sebe štípe a škrabe do ručiček... Naštěstí jsme přišli na to, že nám uleví, když si malá lehne na naše péřové peřiny a místo sebe zmáčkne mou ruku a takhle jsme vedle sebe strávily dva dny .Takže bylo pár chvil, kdy malá brečela a já brečela s ní

PŘIJÍMÁM VEŠKERÉ RADY NA BOLENÍ BŘÍŠKA :-) - Espumisan, Sab Simplex a Biogaiu už máme doma :-)

Ale abych nepsala jen o tom šatným ->
●Začala jsme vnímat hračky - už po nich chňapeme, usmíváme se na ně , snažím se je k sobě přitáhnout - občas se nám přestanou líbit, tak nás rozbrečí :-D
●Zvedání hlavičky na bříšku nám nedělá problém - my se rovnou otáčíme zpět na záda :-D
●Už začínáme trošku víc snášet kalhoty a oblíkání :-D

●Konečně , už chodíme na prochajdy v kočárku a to se nám líbí - celou dobu malá chrupčí a matka se nadejchá čerstvýho vzduchu a podívá se do civilizace :-D:-) Jen jsme stále ještě nevychytali žádnou čepicu, která by nám asi po 50m nespadla až k nosu :-D
A taky jsem se asi narodila do antikočárkové vesnice, jelikož buď je to samej kopec, jak kdybych lezla na Everest, nebo jdete po chodníku a nejdnou se začne zužovat,zužovat až najednou zmizí a vy jdete po silnici a míjí vás jedno auto za druhým :-/

●Máme za sebou první kontrolní návštěvu u paní doktorky a vše je v naprostém pořádku. Lili se nademnou slitovala a nespustila žádný záchvat breku díky bohu :-) :-)
Lili nám vyrostla i přibrala : Váha PŘED : 3390g , Váha NYNÍ : 3879g
Délka PŘED : 49,5cm , Délka NYNÍ : 52,5 cm <3
Od teď máme dávat maličké mezi jídlem čajík (Líla ho po mě plive, jelikož to není mlíko ani sladkej espumizan) a taky jsme začali dávat vitamín D . Krmení nám něměnili, jelikož je dáváme přesně tak jak to á být... jooo a taky prej nemusíme malou přez noc budit, ať klidně spí 6 hodin :-D Hele paní doktorko to neříkejte mě, ale tomu malýmu budíku, kterej je na minutu přesnej - každou 3.hodinu spustí řev , že má hlad... :-D

No a já ? Mě zase postihla nákupní horečka :-D Takže nakupuji oblečky a ostatní serepetičky , který NUTNĚ potřebujeme :-) A jestli mi ještě někdo někdy řekne , že je to zbytečný, že mi z toho vyroste , tak přísahám, že až uvidím toho člověka u piva, nebo s cigárem v hubě , tak taky spustím přednášku o tom jak je to zbytečný. Když vezmu, že jsem za oblečení tento měsíc utratila 1000,- je to jak pro někoho jeden večer v hospodě a zrovna takový lidi nejvíc poučují :-/
Už jsem použitelnější - zvládnu uvařit, vyprat, vyžehlit, vytřít a zamést :-D Mezitím sprcha, psaní a malování malé do deníku a každej den aspoň ze 2 díly seroše a taky vycházky s kočárkem :-) Samořejmě mi pomáhá se spoustou věcí muž, jinak bych byla ouplně v zadeli :-D
Tělo už se mi taky vrací do normálu a po porodu mám bohužel ano bohužel navrchu jen 2kg a to jsem si chtěla nechat aspoň 5kg :-D Tady jde vidět, jak je život nefér, ať chce člověk to či ono, vždy dostane opak :-D Takže jsem začínala na 49kg - přibrala na 63 kg a zůstala jsem na 51kg :-)

No nic pro tento týden je to vše a já se zase ozvu, jak bude něco nového :-) :-)

Mějte se fanfárově a zatím ahoj






●14 dní za námi aneb jeden velký kolotoč

9. února 2019 v 21:02 | JR
Ahojte všichni,

ano stále ještě žiju a nebojte nepíšu od Chocholouška - ikdyž k tomu už párkát nebylo daleko :-)

No co vám budu povídat - vážně to není sranda poznat co ten malej uřvanej uzlíček po mě chce a kor ve chvíli , kdy jsme najezení, přebalení, vyprdění , zabavení a i tak stááále řvem a řvem a řvem - jediný co zaručeně zabírá je jídlo a když si ju vezme prababička do náruče , ale když ju tak chce vzít máma , tak se mě povětšinu snaží dát pravý hák, loket na bradu a nebo teď máme novinku - štípání a škrcení na řetízku :-) :-) Ano takhle si každá matka představuje první společné týdny :-D \\místo dojemného mazlení máme doma boj o život....

Vždycky jsem byla velký spáč , třeba spánek 16h v kuse nebyl žádný problém, ale teď se moje dny točí v 3 hodinovém kolotoči stále a stále dokola - Každé 3h nakrmit,přebalit,uspat,hrát si no a někde v mezičase rychlosprchy , nějaký to jídlo , rychloúklid a možná i 1 díl seriálu no a to nejdůležitější spánek cca po 2 hodinách v noci - přez den prostě neusnu , ikdyž jsem jak zombie no a to nemluvím o tom, že ze sprchy odcházím poloblečená, od jídla odcházím tak 3x a v polospánku vstávám k postýlce, abych hrála hru - podej dudlík a já ho za 3min vyplivnu, hned jak lehneš pod peřinu..... Nemít doma muže asi bych potřebovala napichlej kofein do žil....

JInak nevím co má to naše mimčo za problém, ale kategoricky odmítá mít cokoliv na nohách - s ponožkama jsme to vzdali už v porodnici ( jediný dítě bez ponožek na oddělení) no a dostat na ni doma dupačky? Ha ani omylem - do 5 min je má skopaný pod kolenama :-D Takže máme doma plnou skříň dupaček , ale dítě se rozhodlo pro freee styl oblíkání aneb plínka a bodyčko úplně stačí mamko a nepruď... No a pokud se jí nějaký outfit obzvlášť nelíbí, tak mi to dá sežrat u oblíkání a když ji porazím, tak mi ho prostě celý poblije :-) :-)

Ale abych si jen nestěžovala, tak jsou i ty krásný chvilky , jako třeba zjištění, že už začíná maličká reagovat na některé hračky . Je to sice divný , ale to naše kotě se nám začalo samo přetáčet na bok a ještě větší šok byl, když jsem ji dala na bříško a frajerka si skrčila kolena - odrazila se a hup zpátky na záda a spokojeně si ležela - už to tak udělala asi 3x.....
Další věc co nám nevadí je koupání - díky bohu :-) Asi měl ten pobyt u moře, když byla ještě v bříšku něco do sebe :-) :-)
No a největší pozitivum - už jsme dvakrát vyrazili ven ... bože jak osvobozující po 14ti dnech být pořádně na vzduchu - i malé to dělá očividně dobře, jelikož celou vychajdu prochrněla. Zatím jsme byly jen s prababičkou na půl hoďky a dnes s taťuldem udělat malej okruh ani né na hoďku - musíme postupně ;-)

Ale nebojte všechno to zapisuju - rozhodla jsem se , že malé budu psát deník od jejího narození, až do doby, kdy bude natolik velká, aby v tom sama pokračovala :-) Takže až po mě jednou bude chtět třeba peníze na nový rifle, tak jen zalistuju a připomenu jí její prvotní myšlenky, že vlastně kalhoty jsou nanic :-D Jinak už teď má půl roku zaracha, nedostane poníka a Ježíšek k nám nikdy nepřijde :-D

To je asi zatím vše a nebojte, pokud mě neodvezou, tak se zase ozvu co nového a jak válčíme.

Tak se mějte krásně a zatím dobrou



 


●Velký den L aneb Lili už je tu <3

2. února 2019 v 20:56 | JR
Ahojte všichni,

vy co mě máte na FB či na Instagramu už to jistě vědí , ale vy co ne, tak poslušně hlásím , že Lili už je na světě :-)

*Všem na FB a INSTA se omlouvám za spam fotkami , ale ona je tak krásná a já tak pyšná :-)

Ale teď už ke dni L ->

Toho rána jsme ještě neměli sebemenší tušení co se během následujících 24h odehraje... Byli jsme objednaní na jednu z posledních prohlídek do porodnice v Boskovicích. Ráno jsme se v klidu násnidali, oblíkli a já si to v klídečku odřídila až do Boskovic. Tam jsme šli na monitor a poté na prohlídku - tam mě doktorka řekla, že se vsadí, že se ráno uvidíme na vizitě a pokud začnu mít bolesti ať valíme hned, že to bude rychlovka - já si v hlavě řekla : joooo jasně, takových řečí ž tu bylo...No to jsem ještě nic netušila....
Poté jsme se vydali na cestu zpět do Blanska, tam jsme si dali jídlo a pak ještě jeli nakoupit do Alberta - to už jsem začala pociťovt, že mě jaksi začínají brat záda v kříži...
Noo , ale brala jsem to jen jako poslíčky a šla se naložit do teplé vany a ono ejhle - ty záda nepřestávaly bolet ani po té vaně (divný) a dokonce začínají bolet nějak pravidelně... Začala jsem už něco pomale tušit, tak jsem si nenápadně začala zapisovat pravidelnost. Až se to opakovalo po 7 min oznámila jsem to i muži, aby asi začal pomale schánět odvoz , že asi budeme rodit :-)
No a samozřejmě nastalo co bývá ve všech filmech -> všichni kdo slíbili, že by nás odvezli nemohli, až na jedinýho našeho kamaráda, který to měl ze všech nejdál a ještě k tomu doma 2 děti - ještě jednou díky Pavle <3
Bolesti byli už po 5 min - bylo rozhodnuto -> JEDEME! Muž to sebe kopl panáka, já na sebe navlíkla první co bylo po ruce a navigovala muže co má ještě hodit narychlo do tašek do porodnice. Nachystaní jsme byli za pár minut - rozloučila jsem se s babičkou s pesanama a vyrazili jsme vstříc dobrodružství :-D <3
Do porodnice jsme dorazili kolem 9 hodiny večer - došli jsme ke dveřím na porodní oddělení a já zazvonila se slovy : Noo dobrý večer, my asi budeme rodit :-) - Stále jsem nevěřila, že to je jako už tady... No a ono to tady opravdu bylo - po vyšetření mě doktorka opravdu oznámila, že rodíme :-)

Nebojte nebudu vám tady popisovat, jak celý porod probíhal, ale jen pár vět přecejen napíšu :

Celý porod trval celkem 3 hodiny což je na prvorodičku zlatý čas , ale Lili byla na mou postavu nečekaně hodně velká, takže mě dala ke konci pěkně zabrat a bez podpůrných zákroků se to neobešlo, ale v tu chvíli bylo nejdůležitější zdraví naší dcery.
Ale to hlavní o čem chci napsat je muž u porodu : řeknu vám upřímně, že kdyby tam semnou nebyl můj muž asi bych to nezvládla. Od prvního okamžiku , až do posledního tam byl semnou a pro mě - masíroval záda, dával mi napít u konce pomáhal asistentce a doktorce, držel mi hlavu a to nejdůležitější - celou dobu mě držel za ruku a mluvil na mě, takže jsem celou dobu poslouchala jeho hlas a věděla, že se mi nemůže nic stát , když je tam semnou
Naše dcera LILIANA JAKŠOVÁ se norodila 24.ledna 2019 v 23:57min s váhou 3,790 g a délkou 50cm <3

Tady máte pár fotek té naší malé princezny <3









Příští článek bude o pobytu v porodnici a také o našich prvních společných dnech.


Mějte se krásně a zatím páá :-)

●MATKA aneb není matka jako matka

19. ledna 2019 v 21:29 | JR
Ahojte všichnni :-)

ano opět se hlásím s novým článkem a ano stále jsem 2v1 , ale o tom pár vět až nakonec.

Tentokrát to bude článek o tom , co se mi poslední dny , nebo spíš probdělý noci s migrénou motalo v hlavě.
Jak už je napsaný v názvu -> není matka jako matka a tak mi to nedalo a začala jsem si matky v hlavě třídit do pár skupin , který vám zde zkusím popsat, jelikož nevím jestli mám poslední dobou pocit jen já, že lidem na světě začíná hrabat a matky to poslední dobou vedou (nebo je to u mě umocněný tím, že hledám informace i na některých maminkovských skupinkách a je jich plno v mém okolí....) Prostě musím ty myšlenky vyventilovat - třeba se mi i zmírní migrény :-)

1.skupina - Matka s velkým M
Tohle jsou prosím pěkně z mého pohledu takový ty maminky co sežraly celý svět a myslí si, že o mateřství vědí úplně všechno a cpou to celému svému okolí a stále se vás snaží poučovat a radit vám.Jsou to takový ty matky co se ve velkým scházejí a pořádají miminkovský sabaty , kde probírají vývoj dítěte a která kojí či nekojí a co je baví úplně nejvíc je pomlouvání ostatních matek co dělají špatně a proberou ostatním matkamám FB a INSTA profily do detailu .... No ale když se podíváme na život těchto matek s velkým M , tak se na ně vlastně nemůžem zlobit, jelikož to že se staly matkou je vlastně to jediné co v životě dokázaly... Většinou to má u všech podobný scénář -> Udělám si nějakou školu (nekteré ani to ne) - po škole zkusím chvilku pracovat, ale zjistím že mě to vlastně nebaví a tak co udělám ? No přeci nechám si udělat dítě , pak třeba druhý i třetí a nejlépe nějak ve stejnou dobu s ostatníma kámoškama.... Finance budou na chlapovi ať se postará , jelikož má jediná starost je přece být MATKOU (to nemluvím o tom,že už v těhotenství mi bylo taaak strašně zle , že kolem mě musel chlap 9.měsíců oběhat a obskakovat mě,protože já mohla jen ležet a objednávat věci pro dítě) !! Ale ještě mě ten chlap musí každý den jak přijde z práce nějak zabavit a nejlépe , aby to dítě taky x hodin hlídal, jelikož jsem po celém dnu strááášně unavená.
Takže dámy já vám něco povím -> To že jste se staly matkami je sice obdivuhodné a náročné, ale bohužel vás zklamu tím, že to už před vámi dokázaly miliony ostatních.... Takže ty vaše celoživotní cíle ve znění : BÝT MATKOU tak nějak ztrácí na váze :-) :-)



2.skupina - BIOMATKA
Toto je celkem nová skupina matinek, kterým nějak nemůžu přijít na chuť.... Pár tipických charakteristických znaků : zásadně odmítáme očkování , moje dítě budu kojit a pokud ne radši se zastřelím , nikdy nedám svému dítěti nebio jídlo či pití, vše musí být z biobavlny, dítě budou vychovávat volnou vychovou abych nenarušovala jeho osobnost , pokud moje dítě upadne na pískovišti okamžitě běžím na chirurgi , do školky dítě nepošlu a když jo tak jedině s rouškou , televizi moje dítě v životě neuvidí jelikož jsou tam ošklivý věci a mělo by z toho trauma . Svoje dítě nechám dělat kdekoliv cokoliv, ikdyž tím obtěžuju celý okolí, jelikož na něj přece nezvýším hlas! A co jako , že přebalím svoje dítě na stole v restauraci, kde normálně lidé obědvají - přece nebudu svoje dítě přebalovat na záchodech k tomu určených..... No co k tomuto říct? Asi jen to, že až se někde já a Lili s takovou biomatkou potkám, tak z toho bude zajímavý rozhovor (kecám - plesknu jí tu pos**nou plínku do ksichtu) :-) :-) :-)



3.skupina - Prostě matka
Tak tohle je skupina, kterou jedinou z těchto 3 uznávám a doufám, že pokud mě třeba laktační psychozou nepřeskočí , tak do ní budu taky v některých názorech patřit.
Jsou to pro mě ženy, které si napřed ve svém životě vše uspořádali (jakékoliv dokončené vzdělání, + stabilní práci kde si napřed oddělaly potřebné dny , aby si na mateřské polepšily a hlavně se budou mít kam vrátit + bydlení s prostorem pro dítě + plány do budoucna atd.)
Jsou to pro mě ty matky, které si mateřství užívají a stále jen nebrečí, jak je to náročný - užívají si ty chvíle s dítětem a dávají mu veškerou péči i lásku a přitom pro ně život nezkončil - začaly se věnovat koníčkům které jim předtím práce neumožňovala, dodělávají si vysokou nebo chodí na kurzy jazyků , sportují nebo dokonce rozjedou vlastní podnikání - A NIC Z TOHO NEDĚLAJÍ NA ÚKOR DÍTĚTE!! Prostě jsou zvyklé si čas naplánovat tak , aby zvládali všechno co je potřeba :-)
Jsou to maminy s normálníma názorama a normální výchovou - Když dítě upadne a odře si koleno nevolají hned sanitku a rozhodně své děti nenechají dělat hysterické scény uprostřed obchodu ,aby máhodou zvýšeným hlasem nezůsobily dítěti trauma. Taky se scházejí s ostatníma maminama, ale jejich témata vážně nejsou omezený jen na krkání a prdíky.Svoje muže berou jako životní parťáky pro všechno a ne jen jako někoho kdo jim udělal dítě a teď ať se pěkně stará! Jako sorry , ale žádnej chlap nevydrží věčný témata jen o sunarech a rozhodně se po celým dnu v práci taky těší , až si chvilku odpočne a ne že mu hned mezi dveřma hned někdo vrazí dítě do náruče a starej se....



Co k tomuto říct na závěr ? JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ - TAKOVÝ TO MÁŠ !

A jak už jsem psala na začátku pár vět co nového :
Stále jsme 2v1 - malá bude asi po mě, jelikož já si tehdy taky dávala skoro 14dní na čas :-)
Nyní si připadám jak tučňák při chůzi - Velryba když lezu z vany - Slon když se potřebuju někam vejít
Dochystávám poslední věcičky - o tašky do porodnice denně zakopávám - v noci spím asi tak po 3 hodinách - vrátily se mi chutě, takže žeru jako tank :-) :-)
Veškeré snahy o uspíšení jsem asi vzdala, jelikož stejně nic nezabírá a je mi jasný, že Lili je paličatá po mě a vyleze až bude chtít ona :-) :-)

Tak se zatím mějte fanfárově a pááá










●Tašky zabaleny aneb co si berem do porodnice

15. ledna 2019 v 9:43 | JR
Ahojte - tentokrát spíš jen dámy :-)

ano stále jsem 2v1 a začínám mít obavy , abych nebyla jak slonice - ty nosí mládě 2 roky :-) Sice máme termín až 24.1.2019 , ale už X týdnů mi doktoři říkají, že se malá určitě narodí dřív, tak kde to sakra vázne? Nojooo jsme prostě nedočkaví a taťulda už chce malou i pro sebe :-) Tak nějak jsem tajně doufala, že touto dobou budu už psát článek o naraození malé, ale ještě stihnu jeden (třeba i dva) a to na téma -> CO SI BERU DO PORODNICE

Tak začneme popořadě podle fotky z leva do prava :-)

1. Kosmetická taštička
Jája :
kartáček na zuby (asi za 25Kč v Kaufu, jelikož se mi na těch pár dní nechce táhnout elektrický)
Můj tip - pasta, sprchový gel, šampón , tělové mléko - nakoupila jsem si vše v MINI verzi , jelikož mi přijde zbytečný brát sebou velký šampon atd. ,kdyby se náhodou stalo, že by jsme museli zůstat v porodnice déle , tak mi Davča vše potřebné donese :-)
Ubrousky na intimní hygienu - né vždy nejspíš půjde jít po čůrání do sprchy, takže jistotat je jistota
Bepanthen - na bradavky pro mě + pro malou na zadeček, kdyby bylo potřeba
Lili :
pro Lili toho ssebou moc neberu, jelikož má porodnice na stránkách napsané, že tyto věci budou k dispozici, ale přecejen beru alespoň : Olejíček sensitive , jen malé (vzorkové) balení od Sebamed , vlhčené ubrousky a kdyby bylo potřeba tak mám nachystané i vyvařené dudlíky

2.Oblečení
Jája :
2x noční košile na kojení (Bonprix) , 2x podprsenka na kojení (Bonprix), obyčejné kalhotky , volné saténové trenky na spaní Simpsonovi+ nátělník (není na fotce) - přecejen ty noční košile jsou takový zrádný, když třeba dojde návštěva :-) . No a stále váhám, jestli sebou potáhnu megažupan , nebo jen delší mikinu, jelikož všeude říkají , že tam bude stráášný teplo. No takže to asi udělám tak, že vezmu mikču a kdyby náhodou, tak mi Davča župan doveze a jako poslední pantofle (gumový Crocsky)
Lili :
No původně jsem toho chtěla táhnout bambilion, ale po přečtení pár diskuzí jsem hooodně věcí nakonec vyřadila - oblečení bude k dispozici v porodnici a je fakt, že když si to malá hned první den zašpiní, tak to nebudeme mít stejně kde vyprat .... Takže beru jen 2x dupačky , 1x bodyčko, ponožky a soupravičku na cestu domů (viz.foto) . Zimní kombinézku a fusak do vajíčka mi doveze Davča až na odjezd, jinak bych musela zabalit mega kufr :-D

3.Ostatní
Samozřejmě ssebou budu brát i ručník pro Lili i ručníky pro sebe (1 velký na normální utírání a jeden malý na intimní partie), alespoň 1 látkovou plínku ,sloníka pro štěstí , knížku (ano opět a zese s tématikou Harry Potter) , proteinové tyčinky , nějaké pití a samozřejmě -> občanský průkaz, kartičku pojišťovny, těhotenská průkazka a pro ty co nejsou vzití jako já s Davčem , tak prohlášení o otcovství úředně ověřené z matriky :-) , nabíječku na mobil , řasenku a malý makeup - ať tam nestraším lidi :-D Také vezmu nějaký neparfémovaný deodorant , jelikož tam má být hodně teplo a nechci tam 3 dny smrdět potem , ale zároveň to nesmí moc vonět, ať to nedráždí miminko.

4.Poporodní potřeby
Podle toho co jsem proštudovala na internetu a na diskuzích jsem pořídila : poporodní vložky 2 balení , vložky do podprsenky , poporodní síťované prodyšné kalhotky 4x (dají se přemáchnout) a pro malou plínky (vzala jsem jako první Pempersky sensitive)


Tak to by mělo být ve ,,zkratce,, tak nějak vše co máme nachystané. Budu ráda, když mě do komentářů napíšete vaše rady a tipy co jste si ssebou braly vy :-) Co se vám hodilo a naopak co jste ssebou nesli zbytečně.

Mějte se krásně a příště se snad už ozvu s článkem o velkém dni P :-) :-)



●9. měsíc aneb jdeme do finále

7. ledna 2019 v 19:13 | JR
Ahojte všichni,

tak jsem tu s dalším článkem tentokrát téma - 9 měsíc takže poslední měsíc těhotenství.

Kdybych to měla celé tak nějak zhodnotit, tak si nemůžu na své těhu stěžovat -> žádné nevolnosti, žádné otoky , padání vlasů, pálení žáhy mě potkalo asi 2x za celou dobu. Začínala jsem s váhou 49kg a na poslední kontrole před 3 dny jsem měla 61kg = 12 kg nahoře a přitom to nikde nějak extra nepociťuji . Všichni mě strašili, že jak jsem hubená budu mít strie , ale světe div se -> ani jedna.

Za celé těhu bylo samozřejmě i pár nepříjemných okamžiků a to : zablokovaná celá pravá strana zad a nedostatek krevního barviva a to byl fakt mazec - usínala jsem u jídla, nemohla jsem skoro dát větu dohromady a vstát z postele mě vyčerpalo na další hodinu, ale teď už zase skáču přez kaluže ;-)

Nyní už jsou poslední dva týdny ,,náročnejší ,, popsala bych se jako TUČŇÁK CO SPOLKL KOPAČÁK :-) :-) Už nechodím, ale kolíbám se, takže jediný rychlý pohyb je jen když řídím :-D V noci vstávám cca 2x -4x na záchod , ale už to mám natrénovaný i potmě, takže mě to budí už jen napůl :-)
Boj o život je pro mě převalení z jednoho boku na druhý - jak kdyby někdo začal přemotávat všechny orgány - leží tam v oboře a nožky má nahoře :-D
Lili je malá kickboxerka už skoro od začátku, ale její pravidelný tréningy mají teprve teď pořádný grády - Představte si, že vás 9 měsíců něco neustále mlatí do břicha a do žeber a né že by to polevovalo ba naopak, je to stále silnější - takže bolest, jak když vás někdo stále dokola mlátí do bolavé modřiny... ale tak co bych pro ni nevydržela :-) :-)

Jinak jsem zatím skoro ve všem soběstačná - řídím,vařím, uklízím, holím si nohy :-D - co vím tak pro některé těhule nadlidský úkon , ale až tento víkend jsem vzdala zavázání bot a musel mi můj drahý pomoci - zavaž mi můj střevíček :-D

Prohlášení z matriky o otcovství a jméno už máme také černé na bílém s razítkem, takže Líla nebude Redkovic , ale bude Jakšovic <3

Tašky do porodnice už máme nachystaný - muž byl plně proškolen co v jaké tašce je a co musí ještě přibalit až to přijde (vsadím se, že stejně něco zapomeneme) a také co musí dovést do porodnice :-)
A jestli se bojím porodu? proč se bát něčeho o čem nevím jaké to bude - může to trvat 1hodinu nebo 12 hodin, můžu rodit normálně a nebo akutním císařem... Takže proč se bát ? A víte co pro mě je to jediná bolest v životě, která stojí za to ji vydržet , jelikož ta odměna za tu bolest je nevyčíslitelná <3

Teď vám tady hodím pár fotek , jak už jsme na příchod Té naší cácorky nachystaní :-)

1. Však já do nich jednou dorostu - moje výzdoba u přebalovacího pultu :-)


2. Stejně tomu budu ze začátku prd rozumět co mě to máma čte, ale aspoň to bude čtení na úrovni :-) :-)



3. Aby mě to po cestě domů slušelo a nezmrzla jsem


4.Tak v tomto fusaku můžeme jet v klídku na dovču za tučňákama


5. Menší náhled do mého království - ještě to chce doladit některé detaily, ale to musí počkat , až se narodím :-)



6. A tahle pecka nakonec - nejen že mě mamka s taťkou vybrali kolotoč co se točí a hraje, ale je to i taková discokoule pro mimča - to se bude usnínat ( teda aspoň v to rodičové naivně doufají)




Tak jo lidičky mějte se fanfárově a já se zase ozvu - buď ještě stále 2v1 a nebo už třeba bude story o tom jak jsme valili do porodnice :-)


Tak zatím pááá a zase příště

Tučňák Jája





●První týdny za volantem aneb už jezdíme naostro

27. prosince 2018 v 22:55 | JR
Ahojte všichni :-)

tak jsem tu s dalším článkem , který budu opět věnovat autu a řízení , jelikož to je vděčné a v mém případě velmi zábavné téma :-D

Takže, kde jen začít - tak třeba hned první jízda. Moje pocity? Děs , hrůza , katastrofický scénáře, jak to hned něakam napálím, někoho přejedu a kvůli mě zkolabuje doprava v celé republice .. no prostě klasika :-) Usedla jsem profesionálně za volant, seřídila si sedadlo a zrcátka , prozkoumala dalších bambilion tlačítek a to nejdůležitější ? No přeci zapnout rádio :-) Jakmile bylo vše nastavený přišel čas prvního nastartování a první rozjezd v novém bouráku - vše vyšlo na jedničku ( dokonce i světla jsem nezapoměla zapnout) - teď už jen zařadit , odbrzdit a vstříc svému osudu :-)

První jízda byla jasně náplánovaná - Olomučany - Rudice - Lažánky - Blansko (Krampus show na náměstí) . Když jsem stála ještě na kopcu u domu byla to hrůza, ale jakmile jsem se ,,řítila,, neohroženě po silnici vše ze mě opadlo a začala si to řízení konečně užívat - bála jsem se, že jsem během čekání na řidičák vše zapoměla, ale kupodivu ne. Vedle mě celou dobu seděla moje drahá polovička a víte co ? Neměl smrt ve vočích ani se nedržel křečovitě dvěří - byl taky v klídku, což beru jako úspěch :-)

Cesta až do Blanska byla super ( jasnýý párkrát šlo to řazení zvládnout líp ) , ale to časem půjde :-D
Taky na sebe prásknu, že jsem asi 3x schválně odbočila jinam, jen abych se nedostala do situace , kde bych se musela rozjet do kopce , ale pššš :-D No a pak přišlo první parkování - díky mému muži bez škrábanců, vcelku rychle a bez újmy na životech.
Po zkončení show mě čekala první jízda za tmy.Cesta zpět , už byla trošku horší - byla tma, mrholilo a autíčko mi to začalo dávat sežrat, jelikož mi odmítalo zařadit 3ku :-/ takže jsme se párkrát nevyhli tomu, že tam ze 2ky šla rovnou 5tka ... stále slyším ten ,,krásnej,, zvuk motoru :-D nejhorší na tom je, že vždy když se mi toto stalo bylo za mnou nalepný auto :-/ jasnýý mají mít bezbečný rozestup,takže by za to teoreticky mohli i oni, ale i tak jsem byla na prášky, že mi někdo přistane čumákem v kufru ... No a velké finále - parkování na kopci u domu ... no prostě abych zaparkovala aspoň trochu inteligentně musela jsem si couvnout do kopce (nééé vůbec mi to asi 4x nezdechlo) , takže jsem to vzdala a riskla jsem , že zkusím najet u domu do vjezdu (vjezd dělanej tak na autíčko Mr. Beana) .... no schytalo to pravý zrcátko a napodruhé jsem to váážně nezkoušela :-D Objela jsem si ulicu ještě jednou a zdárně poté zaparkovala na kopci ..... Toť moje úplně první jízda :-)

Teď pár zážitků z dalších jízd :

1. Ruční brzda - poprvé jsem se odhodlala, že vyzvednu svého muže z práce a ejhle po veškerých přípravách k jízdě jsem zjistila, že mi můj milovaný zatáhl ruční brzdu tak, že s tím ani nehnu ... Jak to dopadlo ? Asi po 50tém pokusu o odbrždění a s mozoly na ruce jsem si posunula sedadlo o kus dozadu - zapřela se pořádně nohama - naposled zabrala a huráááá mohla jsem vyrazit.

2.První setkání s kreténem - to že budu takový nedočkavce potkávat mi bylo hned jasný , ale tento mě váážně vytočil :-/ . Moje velmi oblíbená křižovatka u gymlu (aneb rozjezd do kopce) . Ano přiznávám , že mi to nevyšlo hned napoprvé, ale asi s 15 sekundovým zpožděním jsem se rozjela hned napodruhé , ALE to už mě musel nějakej aktivní imbecil v naleštěným superbu objíždět z druhé strany přez protisměr, takže jsem musela dupnout na brzdy a dát si ten rozjezd nanovo poté co se tam procpal přez protisměr (a to nemluvím o těch chodcích na přechodu) :-/


3.Na přechodech se (NE)zastavuje - teda, aspoň podle některých individuí se kterými jsem se za těch pár týdnů setkala. To si tak jedete po kruháču, hodíte blinkr a když už zahýbáte ven vstoupí vám na přechod chodec , takže co uděláte? Zastavíte .... No jenže podle nějaké velmi nervózní madam ve velkém SUV za mnou, která očividně pospíchala někam na nehty nebo nakupovat dárečky to byl důvod k tomu začít zběsile troubit a rozhazovat rukama, aneb podle této madam mám příště toho chodce regulerně srazit - hlavně abych ji nezdržela ani minutu :-/ :-/
Podobný případ o chvílu později u metry - odbočujete na hlavní a hned v křižovatce je přechod - ano v tomto případě to paní opravdu nevychytala, jelikož mě tam vešla a zůstala stát v silnici a čekala na přednost i z protisměru (nacož v protisměru kašlali) místo , aby počkala inteligentně na chodníku. No což - přece jí nepřejedu nohy, tak jsem slušně čekala ALE opět za mnou někdo pospíchal natolik, že mě musel předjet a asi zhruba 2 auto co mě objíždělo málem paní srazilo... Prostě no comment.

4. Rally směr Adamov - už několik jízd vedlo směr Adamov a pokaždé mě někdo v těch zátočinách překvapí...Jedete si potmě, mrholí a k tomu mrzne, takže cesta vážně naprd , ale i tak nejedete úplně připosraně cca kolem 60-70 , ale i tak se najdou takový (opět SUV tentokrát bavorák) co se vám nalepí naprdel auta -> zapnou naplno dálkový až máte pocit, že vám vypálí oči - dupne na plyn a předjede vás do zátočiny, kde nemohl vidět ani prd, jestli tam někdo jede nebo ne... No a takových **** jsem tam za pár jízd potkala už asi 5 :-/

5. Dojela jsem ,ale už neodjela - někdo už si o této příhodě řečetl na FB , ale tak to ve zkratce připomenu i tady - > To si tak jedete vyzvednout svou polovičku do práce, hrdinsky zvládnete cestu a dokonce se i otočit u práce a teď už jen čekat.... Muž nasedne do auta a můžeme vyrazit a ono ejhle -> bourák nestartuje , jen škytá a zvládá rozpohybovat všechny kontrolky.... No božííí co teď? napřed pomoc po telefonu - diagnóza BATERKA TO MÁ ZASEBOU... Jako první nám přišel na pomoc kolega, který s mužem auto otočili směrem z kopce s nadějí, že auto naskočí - nenaskočilo... Naštěstí zrovna kolem projížděl skvělej pan řidič od TTG logistic s nákladem do Švýcarska a ten nás zachránil - ať žijou startovací kabely a chlapi, kteří neváhají , když mají pomoct blonďaté těhuli v nesnázích :-) Bourák naskočil a čekala mě nemilá zpráva - teď to auto nesmí chcípnout, nebo to už znovu nenaskočí - JuPÍÍ tohle chce každý řidič začátečník slyšet ve 14:30h , když musí projet celý Blansko :-/ Se smrtí ve vočích a promáčklou spojkou jsem to zvládla dojet na benzínku, tam přivolat pomoc, koupit novou baterku a poté ji za pomoci vyměnit - takže sečteno podtrženo PRVNÍ KRIZE ZAŽEHNÁNA a děkuji všem co nám pomohli :-)



6. Vánoční tour de Blansko , aneb cyklisti prudí i v zimě
To si tak jedete spokojeně po Svitavské smět kaufland pro vánoční stromeček - 20.prosince , když v tom spatříte něco na co jste připravení v létě a né před Vánocemi... Dva s prominutím kréténi na kolech jedoucí vedle sebe takovým způsobem, že by je i motorka blbě předjížděla... Absolutně jim nevadilo, že se za nima tvoří kolona a všichni je prokleli asi do 15tého kolene... Ale co s nima ? Zatroubit a risknout, aby mě jeden z nich spadl pod kolo? Néé díky.... Nakonec jsem je natvrdo předjela mezi ostrůvky , můj milovaný je z okýnka nazval velmi nehezkými výrazy a babička na zadním sedadle hodila velmi nehezé pohledy na oba sportovce... Myslím, že si toto užili od každého auta co je míjelo, aneb proč by jsme nevyužili cyklostezku přez celý Blansko, když můžem nasírát řidiče a způsobovat kolabs dopravy...



Tak to je pár prvních zážitků co mi prozatím utkvěly v paměti :-) :-) A nebojte určitě jich za pár týdnů zase pár nasbírám :-) :-)

Tak se mějte všichni krásně a já se zase ozvu :-)






●Akce GAUČ aneb demolice půlky domu!

6. prosince 2018 v 22:15 | JR
Ahojte :-)

tak je tu další článek, jak už jste si někteří všimli posledních pár příspěvků na FB se týkalo nového gauče a tak se s vámi chci podělit o to , jak to vše probíhalo, jelikož pořídit si novej gauč není jen tak :-) :-) Teda u normálních lidí asi jo, ale my musíme mít vždy něco extra.... :-)

No nový gauč jsme chtěli pořídit už hoooodně dlouho, jelikož ten co jsme měli byl už z druhé ruky , loupal se a poslední ránu K.O mu udělil náš pesáček , když do něj vykousal díru cca 20x15 cm :-/ . No tak když se udělaly nové podlahy rozhodli jsme se i pro nový gauč (JUPÍÍ). Kritéria byly jasné : musí být velkej, neutrální barva a rozkládací -> přišla část vybírání, kterou nechal muž na mě a já mu jen posílala miliony odkazů na miliony gaučů a nakonec vyhrál tento :sedací souprava SOPRANO - velkej , kráásnej a rozkládací gauč. Takže objednat a už jen čekat, než ho dovezou.


Uběhlo 14 dní a náklaďák s gaučem troubil před domem - JUPÍÍ . Muž s řidičem gauč vyložili a byl tu - můj vysněnej gauč byl doma -> to jsem si naivně myslela, že se už večer budu rozvalovat u televize. No jelikož já s pupíkem jsem samozřejmě nemohla s gaučem pomoct ( jen polštářky jsem mohla poponášet) museli jsme počkat na kamaráda pana I , až bude mít ,,chvilku,, a pomůže to muži vytáhnout do patra -otázka 15 min :-D .

A zde dámy a pánové začíná náš příběh plný potu, krve a slz !

Asi už po 10 minutách bylo jasný, že gauč prostě jen tak po našich debilních úzkých schodech neprojde , ale furt jsme se nevzdávali naděje.... Po nějaké době fyzicky i psychicky vyčerpaný kamarád pan I musel odejít do práce a my zkusili povalat další posilu kamaráda pana L , který sebou dovezl i kurtny - když to nejde schody, tak to zkusíme oknem :-) Naštěstí sebou přivezl i další posilu budeme mu říkat pan X :-)

Pánové to zkusili ještě jednou po schodech a samozřejmě i ve 3 uznali, že to nepůjde.... No co se dá dělat - gauč uvázat a hej rup OKNEM !! Ano gauč se opravdu povedlo vytáhnout , až k oknu v patře ale víte co ? Opět ta svině pekelná neprošla !! Možná, že by za dobré konstalace hvězd prošel , ALE museli by za tím dílem levitovat dva lidi a zkoušet ho naklánět doprava, doleva, dozadu, dopředu a u toho hooodně silně zatlačit....
Super , takže další možnost padla , ale tak když už máme gauč ve vzduchu, tak to zkusíme přez BALKON ! Hele lidi opravdu to vypadalo jednu chvílu docela nadějně , ALE během chvilky se naše naděje začaly hroutit a mizet.... Gauč byl z půlky veknku a z půlky už v chodbě a nešlo s ním pohnout tam ani tam... Jelikož už panovalo těžké zoufalství, tak se začali dělat zoufalé činy - Vysadit balkonové dveře ( byly zaseklý panty, takže pěkně majzlem a kladivem vymlátit z pantu) , jako další padlo dřevěný obložení se zábradlím.... a i po tomto všem vždy někde něco přebývalo.... Gauč byl na pár místech odřenej, takže vrácení už nepřicházelo v úvahu a aby se to úplně dovršilo - padla tma, gauč byl napůl vevnitř a napůl venku a byl šprajclej , že nešel dovnitř ani ven.... Když jste se podívali z ulice vypadalo to, jakoby ho někdo střelil dělem do našeho baráku :-D :-D No takhle pan gauč přečkal celou noc, jelikož za tmy už se to prostě nedalo a druhý den se ho klukům podařilo ,,vysvobodit,, a odnesli ho odpočívat do témné kobky , neboli garáž - to jsem netušila, že to bude jeho nový domov na delší dobu...
Pár dnů na to se ještě zastavil další kamarád pan G , který už měl plno zkušeností se stěhováním po našich debilních schodech - vkládala jsem do toho veškeré moje naděje a víte co ? Po půl hodině i tato poslední šance padla... A toho dne bylo rozhodnuto -> BUDE SE ŘEZAT !!

No a taky se řezalo - poslední herec v našem katastrofickým filmu kamarád pan P dorazil před pár dny vybaven vrtačkou a odhodláním, že to už tentokrát vyjde - Moje polovička vybavená pilou a kamarád P vybaven vrtačkou se do toho pustili plní odhodlání, už ten zasra.....j gauč dostat nahoru a víte co ? ZVLÁÁDLI TO !!!! Sice museli oddělat celou bočnici a uříznout celé záda a poté sešroubovat pantama k sobě, ale gauč byl v teple a suchu navrchu na svém mítě!!!!
Další den se opět stavil náš první aktér kamarád pan I a pomohl vynést tu druhou menší část a dát gauč dohromady !! A bylo úplně HOTOVO , FINÝTO ... HIP HIP HURÁÁÁ :-) :-)

Teď vám sem hodím pár fotek , aby jste viděli kudy jsme se snažili gauč dostat domů a taky nějaký ty škody :-D

Foto 1 - Naše debilně úzký schody do U se zašikmeným stropem



Foto 2 - Tak zde vždy zhasly všechny naděje při pokusech stěhování po schodech (pod tím okýnkem bývalo obložení)


Foto 3 - V hlavní roli okno :-)



Foto 4 - Pohled na okno a balkon - teď si představte ten trčící kus gauču z balkonu :-D :-D



Foto 5 - Po obou stanách bývalo zábradlí a nalevo dokonce i obložení....



6. Den G !!



7. Anooo takhle vypadal chudáček po chirurgickém zákroku....


TRAMTADADÁÁÁÁÁÁÁ !!! A JE HOTOVO :-) - Jak gauč, tak muž :-D



Tímto děkuji všem, kteří se na tomto katastrofickém příběhu plného zoufalství podíleli, jelikož nebýt vás všech , tak je gauč neustále v garáži a možná tak myši by na něm měli pěkný Vánoce !!! Takže děkuji a ještě milionkrát děkovat budu !!! Až jednou budete stěhovat vy - počítejte s námi :-)

Závěrečná věta ? KDYŽ SE CHCE, TAK VŠECHNO JDE! (ikdyž upozorňuju psychicky slabší jedince, že je tu vysoké nebezpečí trvalých psychických následků , rozpad rodiny, ztráta kmarádů a velmi vysoké škody které určitě pojišťovna nehradí)

Mějte se krásně a brzy se zase ozvu !

●Jája žije aneb mám plno novinek

18. listopadu 2018 v 19:00 | JR
Ahojte všichni,

je to už nějaký pátek co jsem se naposledy ozvala, ale bylo toho za poslední měsíc strááášně moc :-) A o tom všem vám chci napsat ->

1. AUTOŠKOLA

Jako první vám napíšu o tom , jak jsem se zbláznila a v 7 měsícu se rozhodla, že se přihlásím do autoškoly. No kde jen začít :-) Zahájení kurzu proběhlo 27. září , tehdy nás tam bylo asi 5 ( 5 vystrašených bledých tváří) . No ,tam jsem se dozvěděla co a jak bude probíhat, že se musím poctivě učit a že budu muset odjezdit minimálně 14 jízd po 1,5h . Pohoda ne? Přece nic těžkýho.... jak krásné je snít :-D Hned jsme naplánovali první jízdu na další týden (nebyl čas ztrácet čas) a já plná nových informací odešla domů a v hlavě si už představovala moji katastrofální první jízdu co mě čekala....
Nastal den první jízdy a už od rána jsem měla velmi smíšené pocity - vůbec se mi nehonily hlavou katastrofální scénáře jak z filmu kde řádila ve městě Godzila :-) :-) A víte co ? První ,,jízda,, byla super ! Všichni mě strašili , jak hned pojedu do provozu, ale prd - byli jsme na velkým cvičišti, kde nešlo nikam narazit teda jeden sloup se mi vůbec nelíbil (byl asi metr mimo asfaltovej povrch, ale víte jak - jistota je jistota) :-D Instruktor mi vysvětlil všechno o bezpečnosti, jak si vše nastavit , řadící páku a milion dalších informací - snažila jsem se toho pobírat co nejvíc , ale víte jak - blondýna , auto a k tomu ještě těhotná :-D :-D Jedny z perliček : Jak poznám , že mám rovně kola ? Já nevím..otevřu dveře a podívám se? :-D :-D Kolik je 3 dělono 2 ? Já nevím 1 celá něco ? :-D :-D Jako chápate to? Já do dneška ne - je to k neuvěření, ale já jsem jinak docela chytrá :-D No tak jsme se pobavili a pokračujeme, jako další přišli na řadu rozjezdy - to mi díkybohu šlo, takže jsem z první hodiny odcházela plná dobrých pocitů , jak mi všechno půjde a bude ze mě za pár jízd královna silnice.... :-D :-D
Druhou jízdu jsme také zahájili na cvičišti - opět rozjezdy , brždění a slalom mezi kužely (opět to celkem ušlo - žádný kužel neumřel ) . Blížil se konec hodiny a najednou jsem se dozvěděla, že se odvezu zpátky já sama - jakože cože? Moje myšlenky - Umřem... všichni koho potkáme umřou...auto vybuchne.... Co jsem řekla :Jo tak dobře zkusíme to :-) Jelikož teď čtete tento článek je jasný , že žiju - všichni žijou a nic jsem nenabourala :-) Kupodivu jsem sama sebe překvapila, že jsem hned byla na nervy , když auto moc řvalo - chudák auto - většinou blondýny na nějakej zvuk motoru prdí , takže to semnou úplně marný asi nebude....
Další jízda ? Největší strašák - rozjezdy do kopce. Co k tomu říct.... :-D Do toho dne jsem si myslela, jak jsou rozjezdy do kopce pomocí ruční brzdy to nejlepší... Omyl :-D Někdo to má určitě jinak , ale ono je celkem blbý rozjíždět se do kopce a asi milionkrát vždy nedat ručku až dolů :-D Jako kdo to má všechno stíhat? Takže u mě zvítězilo rozjíždění bez ručky !Autíčko omluvám se ti ještě teď zpětně za to utrpení co jsi semnou ten den prožívalo....
No pak příchazeli další a další jízdy a mě začali naplno opuštět veškeré iluze o tom jak bude za pár jízd královna silnic... Všecho přibývalo a vše bylo rychlejší , všude bylo víc aut a víc lidí a z královny silnic se stala VYSTRESOVANÁ CHOBOTNICE... Asi dvakrát jsem měla fakt krizi , že se na celou autoškolu vykašlu a budu jezdit autobusem... Večery jsem trávila studováním teorie jízdy, jelikož mi plno věcí furt nedávalo smysl, jako třeba zjištění, že můžu přece úplně v klidu zastavit i na 2 a nemusím to vždy podřadit do 1 atd. atd. Nebyla jsem schopná fungovat ,,normálně,, furt jsem přemýšla nad dalšíma jízdama, nad křižovatkama, nad parkováním, nad testama a připadala si jak Alenka v říši divů - opravdu závidím lidem kteří umí vypnout mozek a prostě nepřemýšlet...
Při poslední jízdě před závěrečkama jsem si říkala, proč tam vlastně půjdu, vždyť jsem úplně marná a že to nemůžu dát, ale tak co přinejhorším budu komisařovi vyhrožovat, že mu tam porodím :-D
Natal den D - den zkoušky.... Jak asi nikoho nepřekvapí byla jsem opravdu strááášně vyspaná a psychicky úplně vyrovnaná a vůbec jsem neměla chuť utýct jako malá holka ( Jano uklidni se! Vždyť z tebe bude zachvílu matka ! a co jako? To nemůžou mít jako matky strach?) - něco takovýho mi jelo v hlavě furt dokola :-D U zkoušek jsme byli 3 - dva kluci a já. Měla jsem to štěstí, že jeden z nich byl zrovna ten co zahajoval kurz zároveň semnou a potřeboval mluvit , jako já aby se odreagoval, takže jsme si ještě spolu prošli křižovatky a testový otázky a hned se mi ulevilo, když jsem nebyla jediná vystresovaná chobotnice já :-D :-D No a pak to vypuklo - komisař si nás vyzvedl na chodbě, zavedl nás do místnosti plné počítačů a asi po 2min jeho povídání ze mě všechno opadlo, jelikož to byl tak neuvěřitelnej sympaťák, že jsem ho spíš brala jako strejdu než někoho koho se bát. Zavtipkovali jsme o těhotenství , já ho zkusila ještě přemluvit, jestli nepůjdem radši někam do cukrárny (to nečekaně neprošlo) - nebudu to protahovat testy jsem zvládla za plný počet bodů 50/50 , takže jupííí :-) Těch jsem se , ale upřímně nebála - pro mě byla noční můra ta jízda, ale říkala jsem si že se ,,strejdem,, to bude určitě dobrý a víte co? Bylo! Jakmile jsem se rozjela , už jsem nemyslela na nic jinýho, než že prostě pojedu ať se děje co se děje' ! V autě semnou jel i ten ,,kolega ,, o kterým jsem se zmiňovala a naše taktika byla - mluvit a mluvit , hlavně ať není v autě hrobový ticho a naštěstí nebylo, takže jsem si připadala , že prostě vezu 3 chlapy někam na výlet :-) :-) Bylo mi jasný, že pojedem do vedlejšího městečka , jelikož tam jsou ..úžasný,, křižovatky + jako bonus železniční přejezd a víte co? Na kruháčí před městem mi řek místo druhým výjedem ven, tak hned prvním výjezdem ven? Jakože cože? My nejedem na ty hnusný křižovatky? My jedeme po krásné přehledné silnici přez les směrem na vesnice, kde není žádnej provoz ? BOŽÍÍ !! Kdybych neřídila, tak snad strejdu obejmu :-D Ale nesmíme zapomenout na mého učitele - abych vám to vysvětlila celou dobu jsem jezdila jak s hnojem,jednou mě předjel i borec na kole a v den zkoušky? Ouplnej Rokefeler :-D Jen jsem viděla jeho smrt ve vočich a jak mi rukou naznačuje BRZDI ! Jako co? Ahaaaa tady je 50 a já jedu už 53 - normálně jsem těma místama jela 30 :-D Nojo hold jsem to chtěla mít rychle za sebou :-D Ještě mi několikrát na prstech ukázal, že mám přeřadit , jelikož na to jsem při tom všem adrenalinu trošku pozapomínala :-DTakže tímto mu děkuji a děkuji , že mě zachránil a nezačal mě místo pomoci škrtit :-) :-) No a perla na závěr - dojelo jsme po cca 25min do finále což bylo prázdný parkoviště kde ani nebyly namalovaný čáry!! A strejda mi jen tak ze zadu nezúčastněně řekl -jednoduše zaparkujte a je to. No ale to bych nebyla já, abych si vše nezkomplikovala - Auto jsem zastavila a zůstala jsem stát , což jako všichni nechápavě koukali , jako co ta blondýna dělá proč tam jako nenajede? Tak jsem jim jako vysvětlila, že neřekli jak jednoduše :-D No a hned se strhla lavina vtipů na ženský a parkovaní - co takhle tam zajet popředu? A to jako můžu, když jsme se učili spíš couvat? :-D Lidi ano mohla jsem, tak jsem během pár sekund byla zaparkovaná , motor vypnutej a já venku z auta a bylo mě kráásně :-D Prohodili jsme se s kolegou, já sedla dozadu za strejdem a jen mi ukázal na papíře - PROSPĚLA!!! Taková nevřitelná radost a úleva co ze mě v tu chvíli opadla - prostě náádhera:-) :-) ten pocit vnitřní hrdosti, že jsme se na to nevykašla a MÁM TO :-) teď bych mohla vítězoslavně tvrdit, jak to bylo vlastně všechno v pohodě a jednoduchý, ale upřímně nebylo a nikdy to tvrit nebudu. Byl to náročný měsíc , byly to nervy a kdybych do toho měla jít někdy znovu? Asi bych nad tím dost uvažovala :-) Takže na závěr znovu děkuju mému instruktorovi za pevné nervy a že jsme se nepozabíjeli navzájem , panu komisaři, že byl takový jaký byl a hlavně mému drahému a babičce, za jejich podporu , protože bez nich bych to nejspíš vzdala :-)


2. KONEC PRACOVNÍHO NASAZENÍ ZE DNE NA DEN
Někdy ze začátku jsem zde dávala článek o těhulích v práci a tam jsem se zmínila, že chci vydržet co nejdéle pracovat. původní plán byl do konce listopadu a od prosince normálně na mateřskou. Ale 29. října jsem byla objednaná na běžnou kontrolu a tam mi moje paní doktorka oznámila, že pracovní nasazení okamžitě končí - malá je už od začátku spíš dole, ale teď jí přišlo , že je níž než předtím a že rozhodně nebudeme riskovat to, že budu rodit o 2 měsíce dřív,takže okažitě neschopenka, přísný klidový režim (jídlo,pití,seriály a knížky,žádná práce,stres a brzké vstávání) a magnesium... K tomu všemu mi začali vypovídat i záda - blokl se mi nějaký nerv na pravé straně, takže jsem poslední dva týdny lezla jak důchodce... Ještě že mám doma tak skvělýho chlapa, kterej se o mě celou dobu stará jak o princeznu , až na to, že chudák dostal teploty a má nějaký moribundus a zalehl taky :-) Takže už se teď druhý týden válíme spolu :-) :-) <3
Upřímně jsem přesně takhle zkončit nechtěla, ale Lili je prostě důležitější než práce a výčitky šly bokem. S těmi zády bych tam stejně asi ani ráno nedošla.... :-)





3. 30.TÝDEN A VELKÝ PÁTEČNÍ ULTRAZVUK

Tak a nakonec to nejdůležitější - v pátek jsme byli na velkém ultrazvuku ve 30tt a víte co? Malá je hyperaktivní zdravé miminko Lili se celou dobu při ultrazvuku mrvila a ukazovala jak je akční :-) Srdíčko, mozek a vše důležité máme v pořádku. Podle měření je trošičku drobnější, což ale přesně chceme , kvůli tomu, že já jsem hubeňour a nechcme rodit 4,5 kg miminko :-D :-D Jen nás poslala ještě doktorka do Brna ke specialistovi, kvůli ledvinovým pánvičkám u malé (mají být cca 2mm a my máme 3mm) - což je úplně mírné zvětšení a ve finále to není nijak rizikové, ale jelikož to hradí pojišťovna, tak ať to využijeme vidíme malou i na lepším ultrazvuku :-) :-)

Jinak už si opravdu připadám těhotná (brzo v 8.měsícu že?) - funím jak parní lokomotiva , když něco dělám musím si u toho třeba i 2krát odpočnout , v noci chodím 3x na záchod a malaá? Ta mě dokáže hodinu v kuse kopat do žeber, nebo tlačit na močák, nebo se prostě jen tak mrvit ze strany na stranu - však co mamku to vůbec nebolí a je to stráááášna švanda :-D :-D



Doufám, že jsem vás po tak dlouhé době neotrávila, tolika informacemi a brzo se opět ozvu - dorazila totiž další část výbavičky :-)

Takže mějte se krásně a zatím pááá <3


●Už je to tady aneb první věci z výbavičky jsou doma

9. října 2018 v 17:44 | JR
Ahojte všichni,
tak jsem tu s dalším článkem, tentokrát asi ani ne tak zábavným, jako radostným pro mě samotnou :-)

Tento měsíc jsme už pořídili první věcičky z výbavičku pro tu naši malou cácorku.Musím číct, že mě už z těch nákupů jde hlava kolem. Člověk by nikdy nevěřil, jak složitý může být vybrat ,,blbej,, ručník pro mimčo.... Tolik obchodů co jsem za poslední dny prošla a tolik času jsem své vlastní osobě snad nikdy nevěnovala :-D A Davča ? Ten už je ze mě na mrtvicu... Naše rozhovory za posledná dobu : Já : Lásko tu postýlku se stahovacím bokem, nebo tu s oddělávacíma šprušlama? Davča : Lásko vyber si co chceš já to mu stejně nerozumím. Já : A JÁ SNAD JO ? :-D

No nic přesuneme se k tomu co jsme už pořídili:

1.POSTÝLKA (Babyplace)
*Chtěla jsem začít tou největší věcí , aby jsme už mohli začít uspořádávat prostor v ložnici na příchod malé :-)
Než jsem postýlku vybrala málem jsem z toho zešedivěla, tak asi proto vyhrála tato (obrázek dole) . To, že jsem chtěla bílou jsem věděla už od začátku na 100% , ale kombinaci šedé a bílé mám ještě raději, takže to nakonec byla jasná volba. Dokonce i Davčovi se líbila, ikdyž asi jen do doby než jsme ji měli skládat :-) Však to asi všechny dáma znáte : ,,Panebože kterej idiot toto vymýšlel, i já bych to navrhl líp,, - ,,proč je doprd*le ten návod jen v polštině?,, atd.
Ale na Davčovu obranu - vážně byl návod jen v polštině a postup na složení úplně nesmyslnej :-D Ale i tak bylo za cca třičtvrtě hoďky složeno.
PS : Všimnite si Davčova trička :-D :-D :-D



2.MATRACE (Babyplace)
Když už jsme brali postýlku nesmí chybět ani matrace. Přečetla jsem asi miliardu doporučení -> kokos x molitan x kokos , molitan x kokos , pohanka x molitan , jen molitan ..... Ve zkratce : Prostě jsem vzala Kokos /molitan :-)

3.PŘEBALOVACÍ NÁSTAVEC NA KOMODU (Babyplace)
Ze začátku jsem přemýšlala , že pořídíme celý přebalovací pult i komodou, ale když jsem nad tím popřemýšlala víc do hloubky, tak jsem si řekla na co ? Doma máme 4 komody ke kterým stačí jen dokoupit nástavec :-) Takže jsem vyklidila tu největší a nejširší ze 4 a teď už chybí jen našroubovat nástavec - je dělaný na jiný typ komody , tak musíme ještě dokoumat přidělaní :-)


4. VANIČKA + LEHÁTKO NA KOUPÁNÍ (kojenecke-obleceni.eu)
Tady nebylo nad čím přemýšlet - kecám bylo a to samozřejmě jako u všeho -> Tvar a barva (ano jsem hrozná já vím) . Nakec jsem vybrala tuto dvojici - krycí názec KACHNA :-)


5.PŘEBALOVACÍ PODLOŽKA(kojenecke-obleceni.eu)
Jako další ze seznamu byla přebalovací podložka. Jak nečekané -> zase stejný problém : jaký obrázek, barvu , tvar, velikost.... Nakonec vyhrála takhle hravá obrovská pěnová zebra s balonky :-) :-) Krásně nám sedí do přebalovacího nástavce a jak je krááásně měkoučká a to nejdůležitější -> je omyvatelná , takže snadná údržba :-)Hodně mě lákaly bavlněné podložky, jelikož měly úplně luxusní a peckozni vzory ALE při představě, jak mi na to Líla hodí hned první den bobek a budu to stále jen prat do doby, než na to stejně hodim podložku, která by to stejně zakryla mě to přešlo :-D



6.RUČNÍK + TEPLOMĚR DO VODY
(kojenecke-obleceni.eu)
Když jsem vybírala vaničku s lehátkem zabrousila jsem i do ostatních kategoriií , které ke koupání patřily no a hold tady těm dvoum věcičkám nešlo odolat. Ručníček byla jasná volba , jelikož prostě všechno s mickeymousem/MINNIE je BOŽÍ a kdo tvrdí, že ne tak kecá... :-D A ten teploměr ve tvaru kachny ? No ten jsme prostě museli mít :-D Hlavně ten její psycho výraz je boží :-D



7. PRVNÍ DUDLÍK PRO LÍLU (kojenecke-obleceni.eu)
No a kdybych nepřihodila do nákupního košíku , ještě nějakou drobnost nebyla bych to ani já , takže jako poslední položka na seznamu je : DUDLÍK . Člověk by u mě čekal, že ho budu vybírat milion let, ale jak už jsem se zmínila v předešlém odstavci : všechno s Minnie je prostě boží , takže tento dudlík byla jasná volba :-) Samozřejmě jich pořídíme ještě několik a je mi úlně jasný, že zrovna tento bude Lily zásadně odmítat a oblíbí si nějakej vošklivej, třeba s kachnou, ale to neznamená, že tento nemůže nosit připlej na parádu - aspoň jednou aby byla mamina spokojená :-D

A jak to u nás zatím vypadá?

-ještě chybí miliarda věciček , ale už teď když otevřu dveře do ložnice a vidím toto - vždy se musím usmát a zvedne mi to náladu :-)

Jinak to zelený ,,cosi,, v postýlce je náš DRÁČEK z kauflandu (já chtěla jednorožca) , ale Davča prostě řekl, že DRÁČEK je lepší!! :-D A víte co ? K čemu vám bude v životě jednorožec? Ale mít draka, to je teprve něco :-D



Tak a na závěr pár vět o tom co je u nás nového a jak se cítíme :
Momentálně jsem 26tt což je 6 měsíc -> je to divný, ale já si začínám připadat jako těhule až teď, jelikož teprve teď jde už konečně poznat, že jsem těhotná a ne jen přejezená hrachové kaše :-)
Malá v bříšku kope víc a víc a když pustím písničky na youtube ? To je hotovej diskopříběh v bříše - zatím u nás vede Never ending story , soundtrack Harry Potter a kapela Sabaton ikdyž takový starý hitovky jako reklama na ticho se jí taky líbí no a abych nezapoměla , tak starej dobrej Ozzy se jí očividně taky líbí (což mě děsí) :-D :-)
Musím si zaklepat na čelo , ale kupodivu mě přešly i moje ,,náladičky,, a jakoby se nachvilku nastartoval zase i mozek - hlavně to nezakřiknout.
Stav : záchod 2x za půl hodiny bohužel stále přetrvává :-/ a chtíč sežrat vše co mi přijde pod ruku taktéž - hlavně střídat chutě je nejdůležitější ( čokoláda/anglická s rohlíkem/oříšky/tyčinky/banán /mandarinka a na závěr vše zapít mlékem s medem)
Nýní jsem na nějakých 58kg a začínala jsem na 49kg , takže si myslím , že zatím přibírám akorát :-)
Jediný co se za poslední dny změnilo je to, že začínám pociťovat takovou zvláštní únavu - 1h něco dělám, třeba úklid a pak si musím pro změnu na hoďku odpočinout . Další divná věc je, že funím při delší chůzi jak parní lokomotiva - když jsem předtím kouřila , tak jsem takhle vážně nefuněla :-D :-D
To je asi prozatím vše z mého hlášení :-)

Mějte se krásně a já se zase brzy ozvu - téma pro příště : AUTOŠKOLA (to se teprve pobavíte) :-D



●Už nikdy víc aneb test na cukrovku

2. října 2018 v 19:47 | JR
Ahojte všichni,

tak jsem tu zas a přináším další článek, tentokrát na téma : TEST NA TĚHU CUKROVKU

Takže... to že to bude hrozný, hnusný a odporný, tak s tím jsem už tak nějak počítala - hodně lidí se podělilo o své zkušenosti :-) Takže o to víc se mi tam chtělo...

Podle pokynů jsem zž nesměla nejméně 10h před testem jíst a pít jen neslazené nápoje ( snad nejhorší trest pro těhotnou) . Néééé vůbec jsem do sebe mezi 20:30 - 21:00 nenacpala celej annanasovej kompot, chleba s paštikou a cibulí, rohlík s pomazánkovým máslem a jako třešničku na dortu celou čokoládu :-) :-) Přesně v 20:59 jsem documlala poslední čtvereček... A už cca za půl hodiny jsem měla zase hlad :-)

Začátek testu byl domluven na 7:00 ráno (jako proč? Člověk má trpět a ještě si nemůže pospat?) . Na test jsme se sešly 4 těhule - sestřičky byly naštěstí i po ránu super naladěný a krev nám braly s úsměvem na tváři - já u toho nejspíš ještě spala.... Za hoďku si nás zavolaly a k další fázi jsme bohužel postoupily jen 3 z nás 4. Jedna z nás měla bohužel hodnoty moc vysoké.

A teď nastala ta NEJHORŠÍ ČÁST - představte si , že jste rozespalí a hlavně neskutečně hladoví!! A v tu chvíli vám dají vypít kelímek čehosi tak hnusnýho, že ani nevím jak to popsat : fuj, hnus, bleee, ugrrrr,nechutný, velebnosti jdu blejt ! No dobře , tak moje přirovnání : přeslazená dezinfekce s kapkou citronu. Asi se není čemu divit, že jsem to z nás 3 vypila jsko poslední, jelikož to jako faaaakt nešlo. Ale tak dala jsem to a odkráčela jsem zpět do čekárny. Davčovi slova : Tak co?Bylo to tak hrozný ? Popsala jsem mu chuť toho čehosi a taktně mu naznačila - Nemluv na mě nebo tě pobleju!

Během následující půl hodiny jsem musela vystřídat snad všechny barvy - bílou, modrou, zelenou možná i fialovou. Jediná poloha , která pro mě byla snesitelná byla v předklonu a nesměla jsem ani promluvit natož se nějak pohnout. Joooo to byly předešlý den plány , jak si budu v čekárně číst :-D Hlavně , že jsem sebou táhla mega knížku - Zlodějka knih.
Celou dobu jsem si opakovala v hlavě : Hlavně nebli a udrž to v sobě, nebo to budeš muset vypít znovu a to jako faaakt nechceš. Lili mě celou dobu bombardovala kopanci asi mi chtěla říct něco jako : Matko to si jako děláš prdel?! Co jsi to jako vypila za hnus, takhle by to nešlo.Okamžitě přival džusík a špičku z kantýny. Ikdyž v tu chvílu by byl i suchej rohlík vysvobození...

Tenhle stav trval tak půl hoďky a pak to díkybohu začalo pomale odeznívat. Potom nás zavolali na další odběr krve. Sestřičky stále vysmáte jako vždy :) Jedna z nic se mě ptala : Tak co? Moje inteligentní odpověď : Blééé . Myslím si, že tohle slýchavají často , jelikož nebyly nijak udivený :-D
Pak nastala další komická situace : jelikož jste si možná všimli, mám na levé ruce tetování (rukáv) a ten mi jde i přez místa , kde se bere krev... To byla pro sestry výzva - najdi žílu jen po hmatu. Naštěstí mě stačí jen trochu zapumpovat a žíle lezou sami , ale v té chvíli se rozjela debata mezi sestrama : Hele brala jsi už někdy krev černochovi? Vždyť jim ty žíly nemůžou být vidět :-D Tak schválně, je tu někdo z vás , kdo to nyní čte zdravotní sestra či doktorka , která brala krev černochovi ? :) Pokud ano ocením vaše zkušenosti a ráda, je příště předám našim místním sestrám.

Pak už vše ubýhalo rychle, jelikož mi už bylo dobře (ikdyž velmi hladově) - po nějaké chvíli (cca hoďka) přišel poslední odběr a byly jsme volný!! Snad v životě jsem si nevážila věty ,,Můžete se jít najíst., jako toho dne :-) To byl pro mě pokyn vzít nemocniční kantýnu útokem :-) :-) Po ,,menší,, snídani , už jsem byla zase v plné síle . Vyzvedla jsem si výsledky a fofrem na ultrazvuk kouknout na Lílu - pro mě největší odměna za to BLEEEE.

Kontrola byla rychlá, takže ve zkratce : Zatím jsem přibrala 6kg , co je podle paní doktorky akorát , malá roste přesně jak má a je tam kde má být, srdíčko jí tluče jako zvon a prostě vše je v POŘÁDKU , což je to nejdůležitější na světě :-) Na cestu jsme vyfasovali železo, aby malá měla z čeho brát, jelikož mé zasoby docházejí . Na další kontrolu jdeme 29.10 , tak podám další info :-)


Nakonec přidám ještě dnešní zkušenost :
Pálení žáhy, aneb i takové dny jsou.... To je tak, když vás asi podruhé v životě začně pálit žáha a když píšu PÁLIT , tak jako fakt pálit!! Ne jako malej ohýnek , ale rovnou Pompeje!! A víte co je na tom úplně nejhorší -> jsem , až takový nenažraný prase, že i přez tu bolest jsem zfutrovala porci kungpaa s nudlama + míša dezert a ještě předtím celou milka čokoládu. Takže místo jedné tabletky jsem musela povolat do boje rovnou dvě. Ještě, že mám v kanclu vybavenou kamarádku (díky Evi) , která mi dnes zachránila život.... Co zaručeně pomohlo vám, když ,,to,, na vás přišlo ? :-)

Tak to byly moje zážitky za poslední dny a další článek bude o prvních věcičkách z výbavičky co konečně dorazily :-) :-)






●Horská dráha aneb hormony se bouří

24. září 2018 v 20:34 | JR
Ahojte všichni ,

tak jsem tu s dalším článkem , tentokrát o tom , jak se mi začínají plašit hormony ,aneb děje se semnou to co jsem celý život nechápala....

Přišlo to nenápadně - napřed jemné náznaky , jako například , že mi bylo líto všech prodavaček v obchodě, protože jsou na ně lidi zlí ( řekla jsem si, že jsem prostě jen empatická ) . Pak taková ta klasika jako u každé ženské , některý to mají i netěhotný - brečení u filmů, ale ne jen tak u ledajakých filmů . Já se dokázala rozbrečet u filmu ROZTOMILÝ MAZLÍČEK , aneb film pro děti a já u toho řvala hysterickým záchvatem breku... Joooo to už jsem si začala říkat, že tady něco nehraje....

Další nálady ,které se často objevují jsem nazvala : Přestaň dýchat a narušovat mi auru. To je v překladu to, že nesnesu na 2m člověka , ať dělá cokoliv - nedejbože aby se zasmál, nebo vydal nějaký hlasitější zvuk. To pak vede k výbuchu vzteku , což pak vede k pláči, jelikož je mi to pak všechno strašně líto, aneb vracíme se k bodu 1 (prodavačky) . Vlastně všechno je na sebe tak nějak napojený....

Co u mě dokáže vyvovlat doslova hormonální výbuch je , když mi někdo začně BEZ DOVOLENÍ sahat na břicho -> Jako sorry , ale já vás taky neosahávám. To že je někdo těhotnej neznamená že má na břiše terč určen k zásahu mazlení a šišlání !!

No a pak nastane takový den , kdy už prostě od rána víte, že je všechno nabobek . Takovej temnej den u mě nastal ve čtvrtek. Už od toho co jsem otevřela oči mě všechno štvalo - nelíbí se mi jak je vymalovaná koupelna, proč je ten ručník na zemi, co si mám sakra dát na snídani.... Noooo pak jsem došla do práce, otevřela emaily a to tomu moc nepřidalo - to jako všichni neví, že jsem těhotná a musí mě furt otravovat a něco chtít ?! Všechno je moc těžký.... Ale vždyť už mi tu zbývá ,,pár,, dní a všechno mi tu bude chybět , co když všechno zapomenu a všichni zapomenou na mě. Takže jsem celý den čuměla jak pako do monitoru a slzela a pofňukávala - chvílu vztekem a chvílu smutkem.Přitom vám ten zadní racionální hlas v hlavě říká - Normální Jájo seš tam? co blbneš? seš už úplnej chorej mozek? - Ale nějak jsou ty těhotenský temný síly silnější ....

A to bych nebyla já , abych v tomto nepokračovala i doma. Všude je bordel!! Nic není nachystaný pro malou !! nelíbí se mi náš dům!! Nemůžu nic dělat !!!.... No a kdo to bohužel schytal na všech frontách byl Davča - Nic tě nezájímá! Nemiluješ mě! Netěšíš se jak já !! - Řeknu vám, že ten chlap má zlatý nervy...

Redková se vyřvala, vyvztekala , vybrečela a bylo po apokalypse. Zase bylo jasno a bez mráčku :-)

Takže tímto článkem se chci omluvit všem , které jsem dřív nechápala, jelikož teď už to všechno chápu... Už mi to všechno došlo a soucítím s vámi všemi , ale víte co ? MY TO DÁME!!

Jo a taky se předem omlouvám za vše co jsem řekla, nebo v budoucnu řeknu,jelikož za sebe vážně neručím a mě samotnou to děsí :-) Podle mého názoru je třeba nějaká posedlost démonem úplný prd oproti těhotenským hormonům. Možná by nebylo úplně od věci založit nějakou speciální církev , která bude pečovat i tyto posedlé ženy po dobu 9 měsíců formou nekonečnýh přísunu čokolád, obejmutí, citlivých slov ve správný čas atd.








●5. měsíc za námi aneb odchází mi mozek

19. září 2018 v 18:20 | JR
Ahojte všichni,

tak jsem tu s dalším článkem, pro tentokrát vám napíšu o tom jak se zatím cítíme a taky o tom , jak si začínám všímat, že mě asi měkne mozek :-)

Takže :
1. Zatím jsem přibrala jen 6 kg a jde to opravdu vidět jen na bříšku (odborně neodborný název- oteklá nit) a samozřejmě i prsa jsou větší, což je pro Davče největší odměna na oplátku za ty moje náladičky :-)
2.Můj šatník se už opravdu hodně zužil, takže jsem musela pořídit pár prvních těhotenských kousků - ať žije lidl-shop
3.Chození na záchod asi 3x za půl hodiny - vážně boží, když musíte jít třeba něco vyřídit do města, nebo jste uprostřed obchodu. Dokonce jsem začala pozorovat to, že mě kolikrát Lili ještě začne jakoby naschvál kopat do močáku - asi bude škodolibá po mamince :-)
4.Únava - Co si budem nalhávat, už to není co bývalo. Padne 22:00 a mám pocit, že upadám do komatu a přísahám, že pokud se někdy stanu prezidentkou zeměkoule zavedu pro těhotný polední siestu, protože každý den v práci kolem 12:00 přijde únava a udržet hlavu navrchu a nezavřít oči je vážně nadlidský výkon.
5.TĚHOTENSKÝ MOZEK - a teď to nejhlavnější a proč vlastně píšu tento článek. Ano je to opradu tak, ale můj mozek vypovídá službu a to hned na několik způsobů.
*Začínám zapomínat na věci o kterých si myslím, že jsem je prostě udělala - Teď o víkendu si tak v klídečku smažím holandský řízky s nivou a v hlavě už si říkám - konečně už osmahnu jen dva , sliju brambory a udělám kaši a v tom mi to došlo - Vždyť jsi ty brambory nedala vařit!! Co vařit, ty jsi je vlastně ani neoloupala !! No tak jsem si dosmažila poslední dva Holanďany , šoupla je ještě do trouby a chuťový buňky si musely hold ještě počkat na ty brambory....
*Vždycky jsem říkala, že až budu jednou těhule nebudu jak ostatní těhule a ono je to asi daný nám všem - už se nedokážu normálně soustředit na nic jinýho, než na vybírání věciček co se musí nakoupit, jesli radši postýlku takovou či takovou . Takže nyní udržím pozornost asi jako štěně - půl hoďky OK , ale pak půl hoďky zase vybírání věcí :-) Nejhorší na tom je, že to takto funguje jak v práci tak i doma , takže sečteno podtrženo - MÁM TĚHOTNEJ UŽ I MOZEK :-)

PS: Další důkaz je tento článek - psala jsem ho asi hodinu a musela ho asi 3x opravit, jelikož mi chyběly ve větách slova

●Těhule v práci aneb stále v plném nasazení

10. září 2018 v 18:27 | JR
Ahoj ahoj :-)

přemýšlela jsem ,co napsat do dalšího článku a nakonec jsem vybrala aktuální téma : PRÁce.

Léto už je definitivně za námi a musíme se opět všichni přepnout do pracovního režimu. Já mám teď za sebou první pracovní týden po dovolené a řeknu vám -> ještě tak 14 dní volna by mě vůbec nevadilo :-)

Aby jste byli v obraze co vlastně dělám , tak pracuji jako managerka výroby v jedné menší firmě v Blansku. V této firmě pracuji již 3 roky a na této pozici jsem teprve od března tohoto roku. Svou práci mám ráda , ikdyž občas jsou období , kdy mám chuť celou fabriku zapálit nebo se chci stát masovým vrahem :-) :-) :-)

Tento týden , když jsem seděla u stolu a pročítala jsem příchozí emaily mě tak napadlo , jak dlouho to nejspíš budu ještě zvládat fyzicky a v mém případě hlavně psychicky :-D Hodně kamarádek mi už několikrát řeklo proč se na to nevykašlu a nejdu na rizikový těhotenství a já si říkám PRoČ ?
Podle mého názoru je blbost chodit na rizikové těhotenství (nemocenskou) jen tak když k tomu není důvod.... Ano pokud bych měla manžela milionáře , tak bych asi přemýšlala jinak , ale asi 90% všech normálních lidí přecejen příjem potřebuje a hlavně , když se má připravit na příchod potomka ( o mém nákupním seznamu raději příště).Samozřejmě jiná situace je , když jsou opravdu nějaké zdravotní potíže.

Já bych měla na mateřskou nastupovat koncem listopadu . Netvrdím, že vydržím až do listopadu, ale do konce října to v plánu určitě mám. Občas je to náročný -> porady, audity, zákazníci , řešení problému v teamu . Úplně super bylo, když k nám dojel zákazník z Německa a měli jsme ho provádět po výrobě zrovna když bylo 35 stupňů.
Teď poslední dobou už začíná být pro mě otravný celý den sedět, jelikož mě všude vššchno tlačí a nemůžu najít tu správnou sedící polohu - naštěstí mám super kolegy, takže jim nevadí , že mám nohy natažený na druhé židli a klávesnici položenou na klíně, aneb pohodička jak doma na gauču :-) Co mě ale dovádí k šílenství -> chození na záchod tak 2x za půl hoďky, aby jste to pochopili , tak záchod nemám třeba hned vedle kanclu, ale musím přejít našu halu a pak ještě další dlouhou chodbu... prostě otrava :-D
No a co je poslední dny nejvíc aktuální -> malá kope jak kickboxer, takže si představte, že mluvíte třeba s majitelem firmy a zkuste se soustředit-> to prostě nejde :-D To vám v hlavě běhá milion myšlenek co tím asi dává malá najevo - líbí se jí ten chlap ? Nelíbí se jí ten chlap ? Takže ve finále jen tupě zíráte a myšlenky jsou v břiše :-D

Ale těhotenství v práci má samozřejmě i výhody - všichni jsou na vás hodní, rozmazlují vás, se vším vám pomáhají a o těch dobrotách co mi nosí ani nemluvím :-) :-) A přecejen jsou to poslední dny s lidma s kterýma jste trávily skoro každý den za posledních pár let (jasně ne vždy to bylo růžový) , ale i tak mi budou chybět.

Takže sečteno podtrženo -> Dokud se do té práce dovalím a budu psychicky i fyzicky O.K , tak si to budu ještě užívat dokud to půjde. Přecejen je to posledních pár měsícu či dnů , kdy jsem ještě jen managerka Redková pak už budu jen několik let MÁMA



●Dája, Jája a Líla aneb bude to Lilien

3. září 2018 v 19:37 | JR
Ahojte všichni :-)

Doufám, že tímto článkem nikoho neurazím a nikoho se nedotknu. Každé jméno je svým zůsobem něčím krásné a každému se líbí něco jiného a myslím si, že v tom je ta krása. Někomu se líbí klasické české jména, někdo dá přednost zahraničnímu jménu a někdo dokonce volí jména třeba podle komiksových superhrdinů. V některých rodinách se dědí jméno z generace na generaci, nebo se často dává jméno po našich blízkých, kteří už tu nemůžou být s námi.

My jsme měli už několik tipů z doby, kdy jsme o dětech jen snili a tyto rozhovory vždy proběhly jen v meziřeči. Už tehdy jsme zjistili, že pro kluka máme jasno DAVID. Mě osobně se toto jméno líbilo odjakživa a asi vás nepřekvapí, že mé drahé polovičce taky, jelikož hodně chlapů chce mít svého syna pojmenovaného po sobě samém aneb jak Davča říká - byl by to malý David Jakš JUNIOR a říkal bych mu Juniore ( má to z Indiana Jones) :-)

No a pak přišla řada na výběr holčičího jména a nastal problém - šílenství a zoufalství je přesnější :-D

Vypíšu vám naše favority a dokonce i jména které nám navrhovalo naše okolí a k nim nějaký ten komentář.

ANIČKA - krásné české pohádkové jméno - ALE prostě ALE :-) Aniček je na tomto světě spousta. V pohádkách , naše babičky i plno nově narozených Aniček a my chtěli jméno, které bude alespoň trochu neobvyklé.

AMALIE/AMÁLKA - opět můj výběr - prostě bych měla doma svou malou krásnou vílu Amálku ALE pak mě toto jméno zamítl můj drahý asi během minuty VÍLA ANÁLKA.....No co k tomu říct :-/ :-D

LAURA - krásné jméno o kterém jsem hodně hodně přemýšlala, ale řekli jsme si , že nechceme žádné jméno kde bude R . Oba jsme potkali, za život spoustu lidí co mělo ve jménu R a bohužel ráčkovali, takže si dokážete představit, jak se asi celý život cítí... LAULA..

MIA - můj velký favorit, který zůstal hned na druhém místě. Jméno krásné jak pro malou princeznu (Miuška) tak i pro dospělou ženu Mia ( zní to vznešeně i sexy zároveň) , ALE můj milovaný to opět rozsekl - > MIA/ZMIJA nechci doma hadicu :-D

JULIE - Julinka byl můj velký favorit , když jsem byla mladší ( hodně jsem četla dívčí romány od koní a skoro v každé druhé byla hrdinkou Julie) . Nyní jsem brala jako velký plus, že se po domácku říká Julii - Lili . ALE dvě věci rozhodly , že Julii zamítáme - Nelíbí se nám oslovení Julčo , což používá většina lidí a já si pokaždé vzpomenu na písničku od Dády Patrasové - chytila jsem na pasece žížalu.... :-/ Takže bylo jasno.

ARIA - Kdo zná Hru o trůny , tak přesně ví , kde jsme toto jméno vzali. Aria je moje best postava z celého seriálu (trochu mi připomíná mě samotnou) i Davčovi se toto jméno líbí ALE nechtěli jsme , aby se celý život potýkala s připomínkama, že je pojmenovaná podle někoho ze hry o trůny a taky jsme si uvědomili , že nás nenapadá žádná zdrobnělina - Arianko ? Aruško ? -> Uznejte sami , že to zní divně....

JANA - tohle bylo velké rozhodování... Citově bych toto jméno dala moc ráda - po své mamince, která už tu mezi námi není ALE čím víc jsem nad tím přemýšlela uvědomila jsem si , že v rodině jsme byly Jany 2 a ani jedné z nás to jméno nepřineslo nic dobrého .... Takže jsem si řekla, že nechci jméno , které mi sice připomene maminku, ale s tím i tu bolest, která je s tímto jménem spojená. Je na čase odpoutat se od minulosti a věcí , které se nezmění a začít tvořit svůj vlastní příběh se svou rodinou...


A pak tu je jméno LILIEN které zvítězilo nadevšemi , které jsou vypsaná výše. Toto jméno má mnoho podob - Liliana, Lili, Lily , Lilian.... ALe my z těhto možností vybrali Lilien - Budeme malé říkat Lili , nebo Lílo (to je prostě boží) , ale chtěli jsme , aby mohla používat i ,,dospělejší,, verzi - Lilien či dokonce jen En.
Jako další plus je pro mě to, že jsem velký milovník Harryho Pottera a i tam se přecejen jméno Lilli Potterová vyskytuje :-) Taky máme rádi seriál Průměrňákovi a zjistili jsme že jméno Sue vlastně znamená pod jiným názvem Lily , takže bylo jasno.

Takže sečteno a podtrženo - V lednu přibyde na světě jedná malá LILEN




●CHORVATSKO aneb těhule na cestách

30. srpna 2018 v 20:34 | JR
Ahoj ahoj,

první nový článek který přidám na blog se bude týkat asi nejvíce aktuálního tématu - Chorvatsko .

Původně jsme si říkali, že tento rok na dovču nepojedeme , jelikož budou potřeba penízky na jiný věci (výbavička ) , ale když jsme pozorovala facebook zavalený fotkama od moře a všude na mě vyskakovali nabídky na last minute za super ceny , začalo mi to vrtat hlavou... No a to bych nebyla já, kdybych nepřišla s nějakým plánem :-)

1. možnost byl jednodenní zájezd do Chrovatska přez Slevomat za 1000,- na osobu. Řekli jsme o tomto výletu i ostatním kamarádům a už to bylo....

Z jednodenního výletu jsem najednou plánovala cestu do Chorvatska pro 7 lidí autem :-)

Během 3 dnů jsem prošla asi 1 bambilion cestovek a všelijakých nabídek na last minute , ale buď byla šílená cena , nebo nebylo možné sehnat ubytovaní pro 7 lidí... Až jsem jednoho krásného odpoledne nalezla portál https://www.tuivillas.com
Nikdy jsem o tomto portálu neslyšela, ale zachránil nás. Můžete si navolit POČET CESTUJÍCÍCH, DATUM PŘÍJEZDU I ODJEZDU , MÍSTO A TAKY CENOVÝ LIMIT. Takže přesně to co jsem potřebovala.

Po pár dnech hledání bylo jasno -> 23.srpna 2018 vyrážíme na GRADAC (jasná volba, jelikož jsem na tomto místě byla již 2x) , tak bude jistota alespoň v tom, že jedem na místo kde už to dobře známe. Náklady na ubytování vyšly na krásných 1200,- na osobu za 4 noci což je krása!! Poté náš kamarád řidič vypočítal cestu a mítné , takže +2200 ,- na cestu. I tak si myslím, že bomba cena za prodloužený víkend u moře.

Rezervace ubytování proběhla během pár dní po emailové komunikaci ( v angličtině) a nemůžu si na nic stěžovat . Vše proběhlo naprosto v pořádku a čas , takže za mě má tuivillas.com obrovskou 1*

Dovolená byla zamluvená a dny ubíhaly.... Začalo mi běhat hlavou, jestli to byl dobrý nápad vzhledem k mému stavu. Pročítala jsem si asi milion diskuzí ostatních těhulí i odborných článků a moje pocity byly velmi smíšené (žádný problém, cesta může uškodit, zdravotní péče....) , ale nakonec jsem dala na intuici. Redková doteď jsi neměla žádný komplikace a těhotenství není nemoc tak JEĎ ! Nechala jsem si to potvrdit i od mé doktorky a podle jejich slov mi pobyt u moře udělá jen dobře , takže bylo rozhodnuto -> Výčitky stranou a naladit se na dovolenkovou vlnu :-)

SEZNAM:

*Občanka - Pas(do Chorvatska není povinný, ale jistota je jistota) - kartička pojištěnce + zařídit cestovní pojištění (pokud jedete autem bývá úrazové pojištění většinou zahrnuto v asistenčním pojištění) - těhotenská průkazka
*Léky : základ stačí - paralen, imodium, fenistil,ibalgin a nějaku tu náplast. No a samozřejmě něco na opalovaní a posléze i na spálení od sluníčka.
*Jídlo : Tak to byl pro mě oříšek, jelikož na každé dovolená kde jsme doposud byli jsme měli minimálně polopenzi, takže jídlo a vaření jsem řešit nemusela. Ale vsadit na klasiku je jistota -> na cestu toasty, první den řízky ( tipičtí češi) , poté jsem udělala rizoto (chyba - nepřežilo, po vybalení jsme zjistili, že zkyslo) , poté jsem měla povařenou anglickou , špagety a špagetka , paštiky, sýry atd. a jako nouzovka rychlovky na zalití vodou (kuře na paprice, houbová majda s těstovinami). Vše nám stačilo až až, jelikož jsme řece nebyli v Africe , ale na Jadranu :-) , takže obchody na každém rohu a ty jejich malý snídaňový máslíčka, paštičky a marmládky s jejich chlebovekou jsme si nemohli nechat ujít.

CESTA:
Par poznatků z cesty autem očima těhule.
*Určitě si ssebou do auta vemte polštářek ( nejlépe takový ten vycpaný kuličkama) na podepření zad a deku na noc.
*Bublinkový pití není úplně OK , takže za mě doporučuji udělat si doma do lahve čaj\
*Jak už jsem se zmiňovala na cestu třeba toasty dle chuti + nějaký ovoce a zeleninu a samozřejmě něco na mls (brambůrky a oplatky)
*Zásobu papírových kapesníků, toaletního paíru a nebo nejlépe intimní ubrousky , jelikož odpočívadla a toalety na benzínkách jsou jedna velká žloutenka.....Fuj
*Co se týká zastavování na záchod není po cestě žádný problém až na MAĎARSKO !! Je tam asi 1 benzínka snad na 50km, řeknu vám už jsme se modlila ke všem svatým , ať se nějaká benzínka objeví, jinak bych snad přelezla svodidla dálnice :-/
Aneb Maďarsko země bez benzínek ....
*Kontroly na celnicích proběhly hladce a čistě , jen Slovinci nezklamali a paní celnice si naše pasy prohlížela, jak kdyby jsme byli pašeráci lidí a drog...
*Rada na závěr -> Za dálnice si přilaťte , jelikož jsme cestou tam sleji už u Splitu z dálnice a jeli bočníma vesničkama . Cesta byla akorát delší, otravnější a měli jsme pocit, že projíždíme pásmem Gazy , jelikož ani ve 3 vesničkách jsme neviděli živou duši.Tímto jsme ztartili asi tak 1-1,5 hodiny a ono se to po 12h v autě zdá jako věčnost....

UBYTOVÁNÍ :
Ubytování jsme si vybrali v apartmánech Filipovic - velký apartmán se 3 ložnicemi , kuchyní , balkony a 2 koupelnami. V minulých letech jsme byli ubytovaní v hotelu LUKAS (bazén, polopenze a skvělá rodinná atmosféra) a poté v hotelu LAGUNA (obrovský hotel,bez bazénu ale boží snídaně a večere formou švédských stolů).
Tentokrát jsme byli ubytování přímo v půlce mezi těmito hotely a skoro hned u pláže... KRÁSA. Vše bylo čísté, útulné a kuchyňka skvěle vybavená.


GRADAC
cestu jsme zvládli, ubytování bylo super , takže ta pravá dovča mohla začít :-) Určitě nelituji toho, že jsme jeli, ikdyž by mě spusta lidí ukamenovala , že to byl risk , ale já Davča i to malý stvoření v břiše jsme si to skvěle užili. Dny strávené na pláži , nebo vyvalení na lehátkách v moři, procházky po městě a kolem moře , cizokrajná kuchyně - třeba mušle.. bez těch by to nešlo :-) Oba jsme se zhodli, že si přiadáme jak na naší první dovolené... Byli jsme šťastní, odpočnutí a prostě nám bylo skvěle a mrňouskovi určitě taky , jelikož o sobě dávalo pěkně vědět , ať už na pláži nebo na pokoji.

Takže na závěr : Cesta šíleně nekonečná, ale dá se to přežít ;-) a dovolená ? ÚŽASNÁ, SKVĚLÁ a naprostá BOMBA :-) Takže těhule neváhejte a jeďte !!






Kam dál