Akce GAUČ aneb demolice půlky domu!

6. prosince 2018 v 22:15 | JR
Ahojte :-)

tak je tu další článek, jak už jste si někteří všimli posledních pár příspěvků na FB se týkalo nového gauče a tak se s vámi chci podělit o to , jak to vše probíhalo, jelikož pořídit si novej gauč není jen tak :-) :-) Teda u normálních lidí asi jo, ale my musíme mít vždy něco extra.... :-)

No nový gauč jsme chtěli pořídit už hoooodně dlouho, jelikož ten co jsme měli byl už z druhé ruky , loupal se a poslední ránu K.O mu udělil náš pesáček , když do něj vykousal díru cca 20x15 cm :-/ . No tak když se udělaly nové podlahy rozhodli jsme se i pro nový gauč (JUPÍÍ). Kritéria byly jasné : musí být velkej, neutrální barva a rozkládací -> přišla část vybírání, kterou nechal muž na mě a já mu jen posílala miliony odkazů na miliony gaučů a nakonec vyhrál tento :sedací souprava SOPRANO - velkej , kráásnej a rozkládací gauč. Takže objednat a už jen čekat, než ho dovezou.


Uběhlo 14 dní a náklaďák s gaučem troubil před domem - JUPÍÍ . Muž s řidičem gauč vyložili a byl tu - můj vysněnej gauč byl doma -> to jsem si naivně myslela, že se už večer budu rozvalovat u televize. No jelikož já s pupíkem jsem samozřejmě nemohla s gaučem pomoct ( jen polštářky jsem mohla poponášet) museli jsme počkat na kamaráda pana I , až bude mít ,,chvilku,, a pomůže to muži vytáhnout do patra -otázka 15 min :-D .

A zde dámy a pánové začíná náš příběh plný potu, krve a slz !

Asi už po 10 minutách bylo jasný, že gauč prostě jen tak po našich debilních úzkých schodech neprojde , ale furt jsme se nevzdávali naděje.... Po nějaké době fyzicky i psychicky vyčerpaný kamarád pan I musel odejít do práce a my zkusili povalat další posilu kamaráda pana L , který sebou dovezl i kurtny - když to nejde schody, tak to zkusíme oknem :-) Naštěstí sebou přivezl i další posilu budeme mu říkat pan X :-)

Pánové to zkusili ještě jednou po schodech a samozřejmě i ve 3 uznali, že to nepůjde.... No co se dá dělat - gauč uvázat a hej rup OKNEM !! Ano gauč se opravdu povedlo vytáhnout , až k oknu v patře ale víte co ? Opět ta svině pekelná neprošla !! Možná, že by za dobré konstalace hvězd prošel , ALE museli by za tím dílem levitovat dva lidi a zkoušet ho naklánět doprava, doleva, dozadu, dopředu a u toho hooodně silně zatlačit....
Super , takže další možnost padla , ale tak když už máme gauč ve vzduchu, tak to zkusíme přez BALKON ! Hele lidi opravdu to vypadalo jednu chvílu docela nadějně , ALE během chvilky se naše naděje začaly hroutit a mizet.... Gauč byl z půlky veknku a z půlky už v chodbě a nešlo s ním pohnout tam ani tam... Jelikož už panovalo těžké zoufalství, tak se začali dělat zoufalé činy - Vysadit balkonové dveře ( byly zaseklý panty, takže pěkně majzlem a kladivem vymlátit z pantu) , jako další padlo dřevěný obložení se zábradlím.... a i po tomto všem vždy někde něco přebývalo.... Gauč byl na pár místech odřenej, takže vrácení už nepřicházelo v úvahu a aby se to úplně dovršilo - padla tma, gauč byl napůl vevnitř a napůl venku a byl šprajclej , že nešel dovnitř ani ven.... Když jste se podívali z ulice vypadalo to, jakoby ho někdo střelil dělem do našeho baráku :-D :-D No takhle pan gauč přečkal celou noc, jelikož za tmy už se to prostě nedalo a druhý den se ho klukům podařilo ,,vysvobodit,, a odnesli ho odpočívat do témné kobky , neboli garáž - to jsem netušila, že to bude jeho nový domov na delší dobu...
Pár dnů na to se ještě zastavil další kamarád pan G , který už měl plno zkušeností se stěhováním po našich debilních schodech - vkládala jsem do toho veškeré moje naděje a víte co ? Po půl hodině i tato poslední šance padla... A toho dne bylo rozhodnuto -> BUDE SE ŘEZAT !!

No a taky se řezalo - poslední herec v našem katastrofickým filmu kamarád pan P dorazil před pár dny vybaven vrtačkou a odhodláním, že to už tentokrát vyjde - Moje polovička vybavená pilou a kamarád P vybaven vrtačkou se do toho pustili plní odhodlání, už ten zasra.....j gauč dostat nahoru a víte co ? ZVLÁÁDLI TO !!!! Sice museli oddělat celou bočnici a uříznout celé záda a poté sešroubovat pantama k sobě, ale gauč byl v teple a suchu navrchu na svém mítě!!!!
Další den se opět stavil náš první aktér kamarád pan I a pomohl vynést tu druhou menší část a dát gauč dohromady !! A bylo úplně HOTOVO , FINÝTO ... HIP HIP HURÁÁÁ :-) :-)

Teď vám sem hodím pár fotek , aby jste viděli kudy jsme se snažili gauč dostat domů a taky nějaký ty škody :-D

Foto 1 - Naše debilně úzký schody do U se zašikmeným stropem



Foto 2 - Tak zde vždy zhasly všechny naděje při pokusech stěhování po schodech (pod tím okýnkem bývalo obložení)


Foto 3 - V hlavní roli okno :-)



Foto 4 - Pohled na okno a balkon - teď si představte ten trčící kus gauču z balkonu :-D :-D



Foto 5 - Po obou stanách bývalo zábradlí a nalevo dokonce i obložení....



6. Den G !!



7. Anooo takhle vypadal chudáček po chirurgickém zákroku....


TRAMTADADÁÁÁÁÁÁÁ !!! A JE HOTOVO :-) - Jak gauč, tak muž :-D



Tímto děkuji všem, kteří se na tomto katastrofickém příběhu plného zoufalství podíleli, jelikož nebýt vás všech , tak je gauč neustále v garáži a možná tak myši by na něm měli pěkný Vánoce !!! Takže děkuji a ještě milionkrát děkovat budu !!! Až jednou budete stěhovat vy - počítejte s námi :-)

Závěrečná věta ? KDYŽ SE CHCE, TAK VŠECHNO JDE! (ikdyž upozorňuju psychicky slabší jedince, že je tu vysoké nebezpečí trvalých psychických následků , rozpad rodiny, ztráta kmarádů a velmi vysoké škody které určitě pojišťovna nehradí)

Mějte se krásně a brzy se zase ozvu !
 

Jája žije aneb mám plno novinek

18. listopadu 2018 v 19:00 | JR
Ahojte všichni,

je to už nějaký pátek co jsem se naposledy ozvala, ale bylo toho za poslední měsíc strááášně moc :-) A o tom všem vám chci napsat ->

1. AUTOŠKOLA

Jako první vám napíšu o tom , jak jsem se zbláznila a v 7 měsícu se rozhodla, že se přihlásím do autoškoly. No kde jen začít :-) Zahájení kurzu proběhlo 27. září , tehdy nás tam bylo asi 5 ( 5 vystrašených bledých tváří) . No ,tam jsem se dozvěděla co a jak bude probíhat, že se musím poctivě učit a že budu muset odjezdit minimálně 14 jízd po 1,5h . Pohoda ne? Přece nic těžkýho.... jak krásné je snít :-D Hned jsme naplánovali první jízdu na další týden (nebyl čas ztrácet čas) a já plná nových informací odešla domů a v hlavě si už představovala moji katastrofální první jízdu co mě čekala....
Nastal den první jízdy a už od rána jsem měla velmi smíšené pocity - vůbec se mi nehonily hlavou katastrofální scénáře jak z filmu kde řádila ve městě Godzila :-) :-) A víte co ? První ,,jízda,, byla super ! Všichni mě strašili , jak hned pojedu do provozu, ale prd - byli jsme na velkým cvičišti, kde nešlo nikam narazit teda jeden sloup se mi vůbec nelíbil (byl asi metr mimo asfaltovej povrch, ale víte jak - jistota je jistota) :-D Instruktor mi vysvětlil všechno o bezpečnosti, jak si vše nastavit , řadící páku a milion dalších informací - snažila jsem se toho pobírat co nejvíc , ale víte jak - blondýna , auto a k tomu ještě těhotná :-D :-D Jedny z perliček : Jak poznám , že mám rovně kola ? Já nevím..otevřu dveře a podívám se? :-D :-D Kolik je 3 dělono 2 ? Já nevím 1 celá něco ? :-D :-D Jako chápate to? Já do dneška ne - je to k neuvěření, ale já jsem jinak docela chytrá :-D No tak jsme se pobavili a pokračujeme, jako další přišli na řadu rozjezdy - to mi díkybohu šlo, takže jsem z první hodiny odcházela plná dobrých pocitů , jak mi všechno půjde a bude ze mě za pár jízd královna silnice.... :-D :-D
Druhou jízdu jsme také zahájili na cvičišti - opět rozjezdy , brždění a slalom mezi kužely (opět to celkem ušlo - žádný kužel neumřel ) . Blížil se konec hodiny a najednou jsem se dozvěděla, že se odvezu zpátky já sama - jakože cože? Moje myšlenky - Umřem... všichni koho potkáme umřou...auto vybuchne.... Co jsem řekla :Jo tak dobře zkusíme to :-) Jelikož teď čtete tento článek je jasný , že žiju - všichni žijou a nic jsem nenabourala :-) Kupodivu jsem sama sebe překvapila, že jsem hned byla na nervy , když auto moc řvalo - chudák auto - většinou blondýny na nějakej zvuk motoru prdí , takže to semnou úplně marný asi nebude....
Další jízda ? Největší strašák - rozjezdy do kopce. Co k tomu říct.... :-D Do toho dne jsem si myslela, jak jsou rozjezdy do kopce pomocí ruční brzdy to nejlepší... Omyl :-D Někdo to má určitě jinak , ale ono je celkem blbý rozjíždět se do kopce a asi milionkrát vždy nedat ručku až dolů :-D Jako kdo to má všechno stíhat? Takže u mě zvítězilo rozjíždění bez ručky !Autíčko omluvám se ti ještě teď zpětně za to utrpení co jsi semnou ten den prožívalo....
No pak příchazeli další a další jízdy a mě začali naplno opuštět veškeré iluze o tom jak bude za pár jízd královna silnic... Všecho přibývalo a vše bylo rychlejší , všude bylo víc aut a víc lidí a z královny silnic se stala VYSTRESOVANÁ CHOBOTNICE... Asi dvakrát jsem měla fakt krizi , že se na celou autoškolu vykašlu a budu jezdit autobusem... Večery jsem trávila studováním teorie jízdy, jelikož mi plno věcí furt nedávalo smysl, jako třeba zjištění, že můžu přece úplně v klidu zastavit i na 2 a nemusím to vždy podřadit do 1 atd. atd. Nebyla jsem schopná fungovat ,,normálně,, furt jsem přemýšla nad dalšíma jízdama, nad křižovatkama, nad parkováním, nad testama a připadala si jak Alenka v říši divů - opravdu závidím lidem kteří umí vypnout mozek a prostě nepřemýšlet...
Při poslední jízdě před závěrečkama jsem si říkala, proč tam vlastně půjdu, vždyť jsem úplně marná a že to nemůžu dát, ale tak co přinejhorším budu komisařovi vyhrožovat, že mu tam porodím :-D
Natal den D - den zkoušky.... Jak asi nikoho nepřekvapí byla jsem opravdu strááášně vyspaná a psychicky úplně vyrovnaná a vůbec jsem neměla chuť utýct jako malá holka ( Jano uklidni se! Vždyť z tebe bude zachvílu matka ! a co jako? To nemůžou mít jako matky strach?) - něco takovýho mi jelo v hlavě furt dokola :-D U zkoušek jsme byli 3 - dva kluci a já. Měla jsem to štěstí, že jeden z nich byl zrovna ten co zahajoval kurz zároveň semnou a potřeboval mluvit , jako já aby se odreagoval, takže jsme si ještě spolu prošli křižovatky a testový otázky a hned se mi ulevilo, když jsem nebyla jediná vystresovaná chobotnice já :-D :-D No a pak to vypuklo - komisař si nás vyzvedl na chodbě, zavedl nás do místnosti plné počítačů a asi po 2min jeho povídání ze mě všechno opadlo, jelikož to byl tak neuvěřitelnej sympaťák, že jsem ho spíš brala jako strejdu než někoho koho se bát. Zavtipkovali jsme o těhotenství , já ho zkusila ještě přemluvit, jestli nepůjdem radši někam do cukrárny (to nečekaně neprošlo) - nebudu to protahovat testy jsem zvládla za plný počet bodů 50/50 , takže jupííí :-) Těch jsem se , ale upřímně nebála - pro mě byla noční můra ta jízda, ale říkala jsem si že se ,,strejdem,, to bude určitě dobrý a víte co? Bylo! Jakmile jsem se rozjela , už jsem nemyslela na nic jinýho, než že prostě pojedu ať se děje co se děje' ! V autě semnou jel i ten ,,kolega ,, o kterým jsem se zmiňovala a naše taktika byla - mluvit a mluvit , hlavně ať není v autě hrobový ticho a naštěstí nebylo, takže jsem si připadala , že prostě vezu 3 chlapy někam na výlet :-) :-) Bylo mi jasný, že pojedem do vedlejšího městečka , jelikož tam jsou ..úžasný,, křižovatky + jako bonus železniční přejezd a víte co? Na kruháčí před městem mi řek místo druhým výjedem ven, tak hned prvním výjezdem ven? Jakože cože? My nejedem na ty hnusný křižovatky? My jedeme po krásné přehledné silnici přez les směrem na vesnice, kde není žádnej provoz ? BOŽÍÍ !! Kdybych neřídila, tak snad strejdu obejmu :-D Ale nesmíme zapomenout na mého učitele - abych vám to vysvětlila celou dobu jsem jezdila jak s hnojem,jednou mě předjel i borec na kole a v den zkoušky? Ouplnej Rokefeler :-D Jen jsem viděla jeho smrt ve vočich a jak mi rukou naznačuje BRZDI ! Jako co? Ahaaaa tady je 50 a já jedu už 53 - normálně jsem těma místama jela 30 :-D Nojo hold jsem to chtěla mít rychle za sebou :-D Ještě mi několikrát na prstech ukázal, že mám přeřadit , jelikož na to jsem při tom všem adrenalinu trošku pozapomínala :-DTakže tímto mu děkuji a děkuji , že mě zachránil a nezačal mě místo pomoci škrtit :-) :-) No a perla na závěr - dojelo jsme po cca 25min do finále což bylo prázdný parkoviště kde ani nebyly namalovaný čáry!! A strejda mi jen tak ze zadu nezúčastněně řekl -jednoduše zaparkujte a je to. No ale to bych nebyla já, abych si vše nezkomplikovala - Auto jsem zastavila a zůstala jsem stát , což jako všichni nechápavě koukali , jako co ta blondýna dělá proč tam jako nenajede? Tak jsem jim jako vysvětlila, že neřekli jak jednoduše :-D No a hned se strhla lavina vtipů na ženský a parkovaní - co takhle tam zajet popředu? A to jako můžu, když jsme se učili spíš couvat? :-D Lidi ano mohla jsem, tak jsem během pár sekund byla zaparkovaná , motor vypnutej a já venku z auta a bylo mě kráásně :-D Prohodili jsme se s kolegou, já sedla dozadu za strejdem a jen mi ukázal na papíře - PROSPĚLA!!! Taková nevřitelná radost a úleva co ze mě v tu chvíli opadla - prostě náádhera:-) :-) ten pocit vnitřní hrdosti, že jsme se na to nevykašla a MÁM TO :-) teď bych mohla vítězoslavně tvrdit, jak to bylo vlastně všechno v pohodě a jednoduchý, ale upřímně nebylo a nikdy to tvrit nebudu. Byl to náročný měsíc , byly to nervy a kdybych do toho měla jít někdy znovu? Asi bych nad tím dost uvažovala :-) Takže na závěr znovu děkuju mému instruktorovi za pevné nervy a že jsme se nepozabíjeli navzájem , panu komisaři, že byl takový jaký byl a hlavně mému drahému a babičce, za jejich podporu , protože bez nich bych to nejspíš vzdala :-)


2. KONEC PRACOVNÍHO NASAZENÍ ZE DNE NA DEN
Někdy ze začátku jsem zde dávala článek o těhulích v práci a tam jsem se zmínila, že chci vydržet co nejdéle pracovat. původní plán byl do konce listopadu a od prosince normálně na mateřskou. Ale 29. října jsem byla objednaná na běžnou kontrolu a tam mi moje paní doktorka oznámila, že pracovní nasazení okamžitě končí - malá je už od začátku spíš dole, ale teď jí přišlo , že je níž než předtím a že rozhodně nebudeme riskovat to, že budu rodit o 2 měsíce dřív,takže okažitě neschopenka, přísný klidový režim (jídlo,pití,seriály a knížky,žádná práce,stres a brzké vstávání) a magnesium... K tomu všemu mi začali vypovídat i záda - blokl se mi nějaký nerv na pravé straně, takže jsem poslední dva týdny lezla jak důchodce... Ještě že mám doma tak skvělýho chlapa, kterej se o mě celou dobu stará jak o princeznu , až na to, že chudák dostal teploty a má nějaký moribundus a zalehl taky :-) Takže už se teď druhý týden válíme spolu :-) :-) <3
Upřímně jsem přesně takhle zkončit nechtěla, ale Lili je prostě důležitější než práce a výčitky šly bokem. S těmi zády bych tam stejně asi ani ráno nedošla.... :-)





3. 30.TÝDEN A VELKÝ PÁTEČNÍ ULTRAZVUK

Tak a nakonec to nejdůležitější - v pátek jsme byli na velkém ultrazvuku ve 30tt a víte co? Malá je hyperaktivní zdravé miminko Lili se celou dobu při ultrazvuku mrvila a ukazovala jak je akční :-) Srdíčko, mozek a vše důležité máme v pořádku. Podle měření je trošičku drobnější, což ale přesně chceme , kvůli tomu, že já jsem hubeňour a nechcme rodit 4,5 kg miminko :-D :-D Jen nás poslala ještě doktorka do Brna ke specialistovi, kvůli ledvinovým pánvičkám u malé (mají být cca 2mm a my máme 3mm) - což je úplně mírné zvětšení a ve finále to není nijak rizikové, ale jelikož to hradí pojišťovna, tak ať to využijeme vidíme malou i na lepším ultrazvuku :-) :-)

Jinak už si opravdu připadám těhotná (brzo v 8.měsícu že?) - funím jak parní lokomotiva , když něco dělám musím si u toho třeba i 2krát odpočnout , v noci chodím 3x na záchod a malaá? Ta mě dokáže hodinu v kuse kopat do žeber, nebo tlačit na močák, nebo se prostě jen tak mrvit ze strany na stranu - však co mamku to vůbec nebolí a je to stráááášna švanda :-D :-D



Doufám, že jsem vás po tak dlouhé době neotrávila, tolika informacemi a brzo se opět ozvu - dorazila totiž další část výbavičky :-)

Takže mějte se krásně a zatím pááá <3


Už je to tady aneb první věci z výbavičky jsou doma

9. října 2018 v 17:44 | JR
Ahojte všichni,
tak jsem tu s dalším článkem, tentokrát asi ani ne tak zábavným, jako radostným pro mě samotnou :-)

Tento měsíc jsme už pořídili první věcičky z výbavičku pro tu naši malou cácorku.Musím číct, že mě už z těch nákupů jde hlava kolem. Člověk by nikdy nevěřil, jak složitý může být vybrat ,,blbej,, ručník pro mimčo.... Tolik obchodů co jsem za poslední dny prošla a tolik času jsem své vlastní osobě snad nikdy nevěnovala :-D A Davča ? Ten už je ze mě na mrtvicu... Naše rozhovory za posledná dobu : Já : Lásko tu postýlku se stahovacím bokem, nebo tu s oddělávacíma šprušlama? Davča : Lásko vyber si co chceš já to mu stejně nerozumím. Já : A JÁ SNAD JO ? :-D

No nic přesuneme se k tomu co jsme už pořídili:

1.POSTÝLKA (Babyplace)
*Chtěla jsem začít tou největší věcí , aby jsme už mohli začít uspořádávat prostor v ložnici na příchod malé :-)
Než jsem postýlku vybrala málem jsem z toho zešedivěla, tak asi proto vyhrála tato (obrázek dole) . To, že jsem chtěla bílou jsem věděla už od začátku na 100% , ale kombinaci šedé a bílé mám ještě raději, takže to nakonec byla jasná volba. Dokonce i Davčovi se líbila, ikdyž asi jen do doby než jsme ji měli skládat :-) Však to asi všechny dáma znáte : ,,Panebože kterej idiot toto vymýšlel, i já bych to navrhl líp,, - ,,proč je doprd*le ten návod jen v polštině?,, atd.
Ale na Davčovu obranu - vážně byl návod jen v polštině a postup na složení úplně nesmyslnej :-D Ale i tak bylo za cca třičtvrtě hoďky složeno.
PS : Všimnite si Davčova trička :-D :-D :-D



2.MATRACE (Babyplace)
Když už jsme brali postýlku nesmí chybět ani matrace. Přečetla jsem asi miliardu doporučení -> kokos x molitan x kokos , molitan x kokos , pohanka x molitan , jen molitan ..... Ve zkratce : Prostě jsem vzala Kokos /molitan :-)

3.PŘEBALOVACÍ NÁSTAVEC NA KOMODU (Babyplace)
Ze začátku jsem přemýšlala , že pořídíme celý přebalovací pult i komodou, ale když jsem nad tím popřemýšlala víc do hloubky, tak jsem si řekla na co ? Doma máme 4 komody ke kterým stačí jen dokoupit nástavec :-) Takže jsem vyklidila tu největší a nejširší ze 4 a teď už chybí jen našroubovat nástavec - je dělaný na jiný typ komody , tak musíme ještě dokoumat přidělaní :-)


4. VANIČKA + LEHÁTKO NA KOUPÁNÍ (kojenecke-obleceni.eu)
Tady nebylo nad čím přemýšlet - kecám bylo a to samozřejmě jako u všeho -> Tvar a barva (ano jsem hrozná já vím) . Nakec jsem vybrala tuto dvojici - krycí názec KACHNA :-)


5.PŘEBALOVACÍ PODLOŽKA(kojenecke-obleceni.eu)
Jako další ze seznamu byla přebalovací podložka. Jak nečekané -> zase stejný problém : jaký obrázek, barvu , tvar, velikost.... Nakonec vyhrála takhle hravá obrovská pěnová zebra s balonky :-) :-) Krásně nám sedí do přebalovacího nástavce a jak je krááásně měkoučká a to nejdůležitější -> je omyvatelná , takže snadná údržba :-)Hodně mě lákaly bavlněné podložky, jelikož měly úplně luxusní a peckozni vzory ALE při představě, jak mi na to Líla hodí hned první den bobek a budu to stále jen prat do doby, než na to stejně hodim podložku, která by to stejně zakryla mě to přešlo :-D



6.RUČNÍK + TEPLOMĚR DO VODY
(kojenecke-obleceni.eu)
Když jsem vybírala vaničku s lehátkem zabrousila jsem i do ostatních kategoriií , které ke koupání patřily no a hold tady těm dvoum věcičkám nešlo odolat. Ručníček byla jasná volba , jelikož prostě všechno s mickeymousem/MINNIE je BOŽÍ a kdo tvrdí, že ne tak kecá... :-D A ten teploměr ve tvaru kachny ? No ten jsme prostě museli mít :-D Hlavně ten její psycho výraz je boží :-D



7. PRVNÍ DUDLÍK PRO LÍLU (kojenecke-obleceni.eu)
No a kdybych nepřihodila do nákupního košíku , ještě nějakou drobnost nebyla bych to ani já , takže jako poslední položka na seznamu je : DUDLÍK . Člověk by u mě čekal, že ho budu vybírat milion let, ale jak už jsem se zmínila v předešlém odstavci : všechno s Minnie je prostě boží , takže tento dudlík byla jasná volba :-) Samozřejmě jich pořídíme ještě několik a je mi úlně jasný, že zrovna tento bude Lily zásadně odmítat a oblíbí si nějakej vošklivej, třeba s kachnou, ale to neznamená, že tento nemůže nosit připlej na parádu - aspoň jednou aby byla mamina spokojená :-D

A jak to u nás zatím vypadá?

-ještě chybí miliarda věciček , ale už teď když otevřu dveře do ložnice a vidím toto - vždy se musím usmát a zvedne mi to náladu :-)

Jinak to zelený ,,cosi,, v postýlce je náš DRÁČEK z kauflandu (já chtěla jednorožca) , ale Davča prostě řekl, že DRÁČEK je lepší!! :-D A víte co ? K čemu vám bude v životě jednorožec? Ale mít draka, to je teprve něco :-D



Tak a na závěr pár vět o tom co je u nás nového a jak se cítíme :
Momentálně jsem 26tt což je 6 měsíc -> je to divný, ale já si začínám připadat jako těhule až teď, jelikož teprve teď jde už konečně poznat, že jsem těhotná a ne jen přejezená hrachové kaše :-)
Malá v bříšku kope víc a víc a když pustím písničky na youtube ? To je hotovej diskopříběh v bříše - zatím u nás vede Never ending story , soundtrack Harry Potter a kapela Sabaton ikdyž takový starý hitovky jako reklama na ticho se jí taky líbí no a abych nezapoměla , tak starej dobrej Ozzy se jí očividně taky líbí (což mě děsí) :-D :-)
Musím si zaklepat na čelo , ale kupodivu mě přešly i moje ,,náladičky,, a jakoby se nachvilku nastartoval zase i mozek - hlavně to nezakřiknout.
Stav : záchod 2x za půl hodiny bohužel stále přetrvává :-/ a chtíč sežrat vše co mi přijde pod ruku taktéž - hlavně střídat chutě je nejdůležitější ( čokoláda/anglická s rohlíkem/oříšky/tyčinky/banán /mandarinka a na závěr vše zapít mlékem s medem)
Nýní jsem na nějakých 58kg a začínala jsem na 49kg , takže si myslím , že zatím přibírám akorát :-)
Jediný co se za poslední dny změnilo je to, že začínám pociťovat takovou zvláštní únavu - 1h něco dělám, třeba úklid a pak si musím pro změnu na hoďku odpočinout . Další divná věc je, že funím při delší chůzi jak parní lokomotiva - když jsem předtím kouřila , tak jsem takhle vážně nefuněla :-D :-D
To je asi prozatím vše z mého hlášení :-)

Mějte se krásně a já se zase brzy ozvu - téma pro příště : AUTOŠKOLA (to se teprve pobavíte) :-D


 


Už nikdy víc aneb test na cukrovku

2. října 2018 v 19:47 | JR
Ahojte všichni,

tak jsem tu zas a přináším další článek, tentokrát na téma : TEST NA TĚHU CUKROVKU

Takže... to že to bude hrozný, hnusný a odporný, tak s tím jsem už tak nějak počítala - hodně lidí se podělilo o své zkušenosti :-) Takže o to víc se mi tam chtělo...

Podle pokynů jsem zž nesměla nejméně 10h před testem jíst a pít jen neslazené nápoje ( snad nejhorší trest pro těhotnou) . Néééé vůbec jsem do sebe mezi 20:30 - 21:00 nenacpala celej annanasovej kompot, chleba s paštikou a cibulí, rohlík s pomazánkovým máslem a jako třešničku na dortu celou čokoládu :-) :-) Přesně v 20:59 jsem documlala poslední čtvereček... A už cca za půl hodiny jsem měla zase hlad :-)

Začátek testu byl domluven na 7:00 ráno (jako proč? Člověk má trpět a ještě si nemůže pospat?) . Na test jsme se sešly 4 těhule - sestřičky byly naštěstí i po ránu super naladěný a krev nám braly s úsměvem na tváři - já u toho nejspíš ještě spala.... Za hoďku si nás zavolaly a k další fázi jsme bohužel postoupily jen 3 z nás 4. Jedna z nás měla bohužel hodnoty moc vysoké.

A teď nastala ta NEJHORŠÍ ČÁST - představte si , že jste rozespalí a hlavně neskutečně hladoví!! A v tu chvíli vám dají vypít kelímek čehosi tak hnusnýho, že ani nevím jak to popsat : fuj, hnus, bleee, ugrrrr,nechutný, velebnosti jdu blejt ! No dobře , tak moje přirovnání : přeslazená dezinfekce s kapkou citronu. Asi se není čemu divit, že jsem to z nás 3 vypila jsko poslední, jelikož to jako faaaakt nešlo. Ale tak dala jsem to a odkráčela jsem zpět do čekárny. Davčovi slova : Tak co?Bylo to tak hrozný ? Popsala jsem mu chuť toho čehosi a taktně mu naznačila - Nemluv na mě nebo tě pobleju!

Během následující půl hodiny jsem musela vystřídat snad všechny barvy - bílou, modrou, zelenou možná i fialovou. Jediná poloha , která pro mě byla snesitelná byla v předklonu a nesměla jsem ani promluvit natož se nějak pohnout. Joooo to byly předešlý den plány , jak si budu v čekárně číst :-D Hlavně , že jsem sebou táhla mega knížku - Zlodějka knih.
Celou dobu jsem si opakovala v hlavě : Hlavně nebli a udrž to v sobě, nebo to budeš muset vypít znovu a to jako faaakt nechceš. Lili mě celou dobu bombardovala kopanci asi mi chtěla říct něco jako : Matko to si jako děláš prdel?! Co jsi to jako vypila za hnus, takhle by to nešlo.Okamžitě přival džusík a špičku z kantýny. Ikdyž v tu chvílu by byl i suchej rohlík vysvobození...

Tenhle stav trval tak půl hoďky a pak to díkybohu začalo pomale odeznívat. Potom nás zavolali na další odběr krve. Sestřičky stále vysmáte jako vždy :) Jedna z nic se mě ptala : Tak co? Moje inteligentní odpověď : Blééé . Myslím si, že tohle slýchavají často , jelikož nebyly nijak udivený :-D
Pak nastala další komická situace : jelikož jste si možná všimli, mám na levé ruce tetování (rukáv) a ten mi jde i přez místa , kde se bere krev... To byla pro sestry výzva - najdi žílu jen po hmatu. Naštěstí mě stačí jen trochu zapumpovat a žíle lezou sami , ale v té chvíli se rozjela debata mezi sestrama : Hele brala jsi už někdy krev černochovi? Vždyť jim ty žíly nemůžou být vidět :-D Tak schválně, je tu někdo z vás , kdo to nyní čte zdravotní sestra či doktorka , která brala krev černochovi ? :) Pokud ano ocením vaše zkušenosti a ráda, je příště předám našim místním sestrám.

Pak už vše ubýhalo rychle, jelikož mi už bylo dobře (ikdyž velmi hladově) - po nějaké chvíli (cca hoďka) přišel poslední odběr a byly jsme volný!! Snad v životě jsem si nevážila věty ,,Můžete se jít najíst., jako toho dne :-) To byl pro mě pokyn vzít nemocniční kantýnu útokem :-) :-) Po ,,menší,, snídani , už jsem byla zase v plné síle . Vyzvedla jsem si výsledky a fofrem na ultrazvuk kouknout na Lílu - pro mě největší odměna za to BLEEEE.

Kontrola byla rychlá, takže ve zkratce : Zatím jsem přibrala 6kg , co je podle paní doktorky akorát , malá roste přesně jak má a je tam kde má být, srdíčko jí tluče jako zvon a prostě vše je v POŘÁDKU , což je to nejdůležitější na světě :-) Na cestu jsme vyfasovali železo, aby malá měla z čeho brát, jelikož mé zasoby docházejí . Na další kontrolu jdeme 29.10 , tak podám další info :-)


Nakonec přidám ještě dnešní zkušenost :
Pálení žáhy, aneb i takové dny jsou.... To je tak, když vás asi podruhé v životě začně pálit žáha a když píšu PÁLIT , tak jako fakt pálit!! Ne jako malej ohýnek , ale rovnou Pompeje!! A víte co je na tom úplně nejhorší -> jsem , až takový nenažraný prase, že i přez tu bolest jsem zfutrovala porci kungpaa s nudlama + míša dezert a ještě předtím celou milka čokoládu. Takže místo jedné tabletky jsem musela povolat do boje rovnou dvě. Ještě, že mám v kanclu vybavenou kamarádku (díky Evi) , která mi dnes zachránila život.... Co zaručeně pomohlo vám, když ,,to,, na vás přišlo ? :-)

Tak to byly moje zážitky za poslední dny a další článek bude o prvních věcičkách z výbavičky co konečně dorazily :-) :-)






Horská dráha aneb hormony se bouří

24. září 2018 v 20:34 | JR
Ahojte všichni ,

tak jsem tu s dalším článkem , tentokrát o tom , jak se mi začínají plašit hormony ,aneb děje se semnou to co jsem celý život nechápala....

Přišlo to nenápadně - napřed jemné náznaky , jako například , že mi bylo líto všech prodavaček v obchodě, protože jsou na ně lidi zlí ( řekla jsem si, že jsem prostě jen empatická ) . Pak taková ta klasika jako u každé ženské , některý to mají i netěhotný - brečení u filmů, ale ne jen tak u ledajakých filmů . Já se dokázala rozbrečet u filmu ROZTOMILÝ MAZLÍČEK , aneb film pro děti a já u toho řvala hysterickým záchvatem breku... Joooo to už jsem si začala říkat, že tady něco nehraje....

Další nálady ,které se často objevují jsem nazvala : Přestaň dýchat a narušovat mi auru. To je v překladu to, že nesnesu na 2m člověka , ať dělá cokoliv - nedejbože aby se zasmál, nebo vydal nějaký hlasitější zvuk. To pak vede k výbuchu vzteku , což pak vede k pláči, jelikož je mi to pak všechno strašně líto, aneb vracíme se k bodu 1 (prodavačky) . Vlastně všechno je na sebe tak nějak napojený....

Co u mě dokáže vyvovlat doslova hormonální výbuch je , když mi někdo začně BEZ DOVOLENÍ sahat na břicho -> Jako sorry , ale já vás taky neosahávám. To že je někdo těhotnej neznamená že má na břiše terč určen k zásahu mazlení a šišlání !!

No a pak nastane takový den , kdy už prostě od rána víte, že je všechno nabobek . Takovej temnej den u mě nastal ve čtvrtek. Už od toho co jsem otevřela oči mě všechno štvalo - nelíbí se mi jak je vymalovaná koupelna, proč je ten ručník na zemi, co si mám sakra dát na snídani.... Noooo pak jsem došla do práce, otevřela emaily a to tomu moc nepřidalo - to jako všichni neví, že jsem těhotná a musí mě furt otravovat a něco chtít ?! Všechno je moc těžký.... Ale vždyť už mi tu zbývá ,,pár,, dní a všechno mi tu bude chybět , co když všechno zapomenu a všichni zapomenou na mě. Takže jsem celý den čuměla jak pako do monitoru a slzela a pofňukávala - chvílu vztekem a chvílu smutkem.Přitom vám ten zadní racionální hlas v hlavě říká - Normální Jájo seš tam? co blbneš? seš už úplnej chorej mozek? - Ale nějak jsou ty těhotenský temný síly silnější ....

A to bych nebyla já , abych v tomto nepokračovala i doma. Všude je bordel!! Nic není nachystaný pro malou !! nelíbí se mi náš dům!! Nemůžu nic dělat !!!.... No a kdo to bohužel schytal na všech frontách byl Davča - Nic tě nezájímá! Nemiluješ mě! Netěšíš se jak já !! - Řeknu vám, že ten chlap má zlatý nervy...

Redková se vyřvala, vyvztekala , vybrečela a bylo po apokalypse. Zase bylo jasno a bez mráčku :-)

Takže tímto článkem se chci omluvit všem , které jsem dřív nechápala, jelikož teď už to všechno chápu... Už mi to všechno došlo a soucítím s vámi všemi , ale víte co ? MY TO DÁME!!

Jo a taky se předem omlouvám za vše co jsem řekla, nebo v budoucnu řeknu,jelikož za sebe vážně neručím a mě samotnou to děsí :-) Podle mého názoru je třeba nějaká posedlost démonem úplný prd oproti těhotenským hormonům. Možná by nebylo úplně od věci založit nějakou speciální církev , která bude pečovat i tyto posedlé ženy po dobu 9 měsíců formou nekonečnýh přísunu čokolád, obejmutí, citlivých slov ve správný čas atd.








5. měsíc za námi aneb odchází mi mozek

19. září 2018 v 18:20 | JR
Ahojte všichni,

tak jsem tu s dalším článkem, pro tentokrát vám napíšu o tom jak se zatím cítíme a taky o tom , jak si začínám všímat, že mě asi měkne mozek :-)

Takže :
1. Zatím jsem přibrala jen 6 kg a jde to opravdu vidět jen na bříšku (odborně neodborný název- oteklá nit) a samozřejmě i prsa jsou větší, což je pro Davče největší odměna na oplátku za ty moje náladičky :-)
2.Můj šatník se už opravdu hodně zužil, takže jsem musela pořídit pár prvních těhotenských kousků - ať žije lidl-shop
3.Chození na záchod asi 3x za půl hodiny - vážně boží, když musíte jít třeba něco vyřídit do města, nebo jste uprostřed obchodu. Dokonce jsem začala pozorovat to, že mě kolikrát Lili ještě začne jakoby naschvál kopat do močáku - asi bude škodolibá po mamince :-)
4.Únava - Co si budem nalhávat, už to není co bývalo. Padne 22:00 a mám pocit, že upadám do komatu a přísahám, že pokud se někdy stanu prezidentkou zeměkoule zavedu pro těhotný polední siestu, protože každý den v práci kolem 12:00 přijde únava a udržet hlavu navrchu a nezavřít oči je vážně nadlidský výkon.
5.TĚHOTENSKÝ MOZEK - a teď to nejhlavnější a proč vlastně píšu tento článek. Ano je to opradu tak, ale můj mozek vypovídá službu a to hned na několik způsobů.
*Začínám zapomínat na věci o kterých si myslím, že jsem je prostě udělala - Teď o víkendu si tak v klídečku smažím holandský řízky s nivou a v hlavě už si říkám - konečně už osmahnu jen dva , sliju brambory a udělám kaši a v tom mi to došlo - Vždyť jsi ty brambory nedala vařit!! Co vařit, ty jsi je vlastně ani neoloupala !! No tak jsem si dosmažila poslední dva Holanďany , šoupla je ještě do trouby a chuťový buňky si musely hold ještě počkat na ty brambory....
*Vždycky jsem říkala, že až budu jednou těhule nebudu jak ostatní těhule a ono je to asi daný nám všem - už se nedokážu normálně soustředit na nic jinýho, než na vybírání věciček co se musí nakoupit, jesli radši postýlku takovou či takovou . Takže nyní udržím pozornost asi jako štěně - půl hoďky OK , ale pak půl hoďky zase vybírání věcí :-) Nejhorší na tom je, že to takto funguje jak v práci tak i doma , takže sečteno podtrženo - MÁM TĚHOTNEJ UŽ I MOZEK :-)

PS: Další důkaz je tento článek - psala jsem ho asi hodinu a musela ho asi 3x opravit, jelikož mi chyběly ve větách slova

Těhule v práci aneb stále v plném nasazení

10. září 2018 v 18:27 | JR
Ahoj ahoj :-)

přemýšlela jsem ,co napsat do dalšího článku a nakonec jsem vybrala aktuální téma : PRÁce.

Léto už je definitivně za námi a musíme se opět všichni přepnout do pracovního režimu. Já mám teď za sebou první pracovní týden po dovolené a řeknu vám -> ještě tak 14 dní volna by mě vůbec nevadilo :-)

Aby jste byli v obraze co vlastně dělám , tak pracuji jako managerka výroby v jedné menší firmě v Blansku. V této firmě pracuji již 3 roky a na této pozici jsem teprve od března tohoto roku. Svou práci mám ráda , ikdyž občas jsou období , kdy mám chuť celou fabriku zapálit nebo se chci stát masovým vrahem :-) :-) :-)

Tento týden , když jsem seděla u stolu a pročítala jsem příchozí emaily mě tak napadlo , jak dlouho to nejspíš budu ještě zvládat fyzicky a v mém případě hlavně psychicky :-D Hodně kamarádek mi už několikrát řeklo proč se na to nevykašlu a nejdu na rizikový těhotenství a já si říkám PRoČ ?
Podle mého názoru je blbost chodit na rizikové těhotenství (nemocenskou) jen tak když k tomu není důvod.... Ano pokud bych měla manžela milionáře , tak bych asi přemýšlala jinak , ale asi 90% všech normálních lidí přecejen příjem potřebuje a hlavně , když se má připravit na příchod potomka ( o mém nákupním seznamu raději příště).Samozřejmě jiná situace je , když jsou opravdu nějaké zdravotní potíže.

Já bych měla na mateřskou nastupovat koncem listopadu . Netvrdím, že vydržím až do listopadu, ale do konce října to v plánu určitě mám. Občas je to náročný -> porady, audity, zákazníci , řešení problému v teamu . Úplně super bylo, když k nám dojel zákazník z Německa a měli jsme ho provádět po výrobě zrovna když bylo 35 stupňů.
Teď poslední dobou už začíná být pro mě otravný celý den sedět, jelikož mě všude vššchno tlačí a nemůžu najít tu správnou sedící polohu - naštěstí mám super kolegy, takže jim nevadí , že mám nohy natažený na druhé židli a klávesnici položenou na klíně, aneb pohodička jak doma na gauču :-) Co mě ale dovádí k šílenství -> chození na záchod tak 2x za půl hoďky, aby jste to pochopili , tak záchod nemám třeba hned vedle kanclu, ale musím přejít našu halu a pak ještě další dlouhou chodbu... prostě otrava :-D
No a co je poslední dny nejvíc aktuální -> malá kope jak kickboxer, takže si představte, že mluvíte třeba s majitelem firmy a zkuste se soustředit-> to prostě nejde :-D To vám v hlavě běhá milion myšlenek co tím asi dává malá najevo - líbí se jí ten chlap ? Nelíbí se jí ten chlap ? Takže ve finále jen tupě zíráte a myšlenky jsou v břiše :-D

Ale těhotenství v práci má samozřejmě i výhody - všichni jsou na vás hodní, rozmazlují vás, se vším vám pomáhají a o těch dobrotách co mi nosí ani nemluvím :-) :-) A přecejen jsou to poslední dny s lidma s kterýma jste trávily skoro každý den za posledních pár let (jasně ne vždy to bylo růžový) , ale i tak mi budou chybět.

Takže sečteno podtrženo -> Dokud se do té práce dovalím a budu psychicky i fyzicky O.K , tak si to budu ještě užívat dokud to půjde. Přecejen je to posledních pár měsícu či dnů , kdy jsem ještě jen managerka Redková pak už budu jen několik let MÁMA <3 a poté za hodně let už budu MÁMA managerka Redková.




Dája, Jája a Líla aneb bude to Lilien

3. září 2018 v 19:37 | JR
Ahojte všichni :-)

Doufám, že tímto článkem nikoho neurazím a nikoho se nedotknu. Každé jméno je svým zůsobem něčím krásné a každému se líbí něco jiného a myslím si, že v tom je ta krása. Někomu se líbí klasické české jména, někdo dá přednost zahraničnímu jménu a někdo dokonce volí jména třeba podle komiksových superhrdinů. V některých rodinách se dědí jméno z generace na generaci, nebo se často dává jméno po našich blízkých, kteří už tu nemůžou být s námi.

My jsme měli už několik tipů z doby, kdy jsme o dětech jen snili a tyto rozhovory vždy proběhly jen v meziřeči. Už tehdy jsme zjistili, že pro kluka máme jasno DAVID. Mě osobně se toto jméno líbilo odjakživa a asi vás nepřekvapí, že mé drahé polovičce taky, jelikož hodně chlapů chce mít svého syna pojmenovaného po sobě samém aneb jak Davča říká - byl by to malý David Jakš JUNIOR a říkal bych mu Juniore ( má to z Indiana Jones) :-)

No a pak přišla řada na výběr holčičího jména a nastal problém - šílenství a zoufalství je přesnější :-D

Vypíšu vám naše favority a dokonce i jména které nám navrhovalo naše okolí a k nim nějaký ten komentář.

ANIČKA - krásné české pohádkové jméno - ALE prostě ALE :-) Aniček je na tomto světě spousta. V pohádkách , naše babičky i plno nově narozených Aniček a my chtěli jméno, které bude alespoň trochu neobvyklé.

AMALIE/AMÁLKA - opět můj výběr - prostě bych měla doma svou malou krásnou vílu Amálku ALE pak mě toto jméno zamítl můj drahý asi během minuty VÍLA ANÁLKA.....No co k tomu říct :-/ :-D

LAURA - krásné jméno o kterém jsem hodně hodně přemýšlala, ale řekli jsme si , že nechceme žádné jméno kde bude R . Oba jsme potkali, za život spoustu lidí co mělo ve jménu R a bohužel ráčkovali, takže si dokážete představit, jak se asi celý život cítí... LAULA..

MIA - můj velký favorit, který zůstal hned na druhém místě. Jméno krásné jak pro malou princeznu (Miuška) tak i pro dospělou ženu Mia ( zní to vznešeně i sexy zároveň) , ALE můj milovaný to opět rozsekl - > MIA/ZMIJA nechci doma hadicu :-D

JULIE - Julinka byl můj velký favorit , když jsem byla mladší ( hodně jsem četla dívčí romány od koní a skoro v každé druhé byla hrdinkou Julie) . Nyní jsem brala jako velký plus, že se po domácku říká Julii - Lili . ALE dvě věci rozhodly , že Julii zamítáme - Nelíbí se nám oslovení Julčo , což používá většina lidí a já si pokaždé vzpomenu na písničku od Dády Patrasové - chytila jsem na pasece žížalu.... :-/ Takže bylo jasno.

ARIA - Kdo zná Hru o trůny , tak přesně ví , kde jsme toto jméno vzali. Aria je moje best postava z celého seriálu (trochu mi připomíná mě samotnou) i Davčovi se toto jméno líbí ALE nechtěli jsme , aby se celý život potýkala s připomínkama, že je pojmenovaná podle někoho ze hry o trůny a taky jsme si uvědomili , že nás nenapadá žádná zdrobnělina - Arianko ? Aruško ? -> Uznejte sami , že to zní divně....

JANA - tohle bylo velké rozhodování... Citově bych toto jméno dala moc ráda - po své mamince, která už tu mezi námi není ALE čím víc jsem nad tím přemýšlela uvědomila jsem si , že v rodině jsme byly Jany 2 a ani jedné z nás to jméno nepřineslo nic dobrého .... Takže jsem si řekla, že nechci jméno , které mi sice připomene maminku, ale s tím i tu bolest, která je s tímto jménem spojená. Je na čase odpoutat se od minulosti a věcí , které se nezmění a začít tvořit svůj vlastní příběh se svou rodinou...


A pak tu je jméno LILIEN které zvítězilo nadevšemi , které jsou vypsaná výše. Toto jméno má mnoho podob - Liliana, Lili, Lily , Lilian.... ALe my z těhto možností vybrali Lilien - Budeme malé říkat Lili , nebo Lílo (to je prostě boží) , ale chtěli jsme , aby mohla používat i ,,dospělejší,, verzi - Lilien či dokonce jen En.
Jako další plus je pro mě to, že jsem velký milovník Harryho Pottera a i tam se přecejen jméno Lilli Potterová vyskytuje :-) Taky máme rádi seriál Průměrňákovi a zjistili jsme že jméno Sue vlastně znamená pod jiným názvem Lily , takže bylo jasno.

Takže sečteno a podtrženo - V lednu přibyde na světě jedná malá LILEN <3 takže budeme trio Dája, Jája a Líla <3




CHORVATSKO aneb těhule na cestách

30. srpna 2018 v 20:34 | JR
Ahoj ahoj,

první nový článek který přidám na blog se bude týkat asi nejvíce aktuálního tématu - Chorvatsko .

Původně jsme si říkali, že tento rok na dovču nepojedeme , jelikož budou potřeba penízky na jiný věci (výbavička ) , ale když jsme pozorovala facebook zavalený fotkama od moře a všude na mě vyskakovali nabídky na last minute za super ceny , začalo mi to vrtat hlavou... No a to bych nebyla já, kdybych nepřišla s nějakým plánem :-)

1. možnost byl jednodenní zájezd do Chrovatska přez Slevomat za 1000,- na osobu. Řekli jsme o tomto výletu i ostatním kamarádům a už to bylo....

Z jednodenního výletu jsem najednou plánovala cestu do Chorvatska pro 7 lidí autem :-)

Během 3 dnů jsem prošla asi 1 bambilion cestovek a všelijakých nabídek na last minute , ale buď byla šílená cena , nebo nebylo možné sehnat ubytovaní pro 7 lidí... Až jsem jednoho krásného odpoledne nalezla portál https://www.tuivillas.com
Nikdy jsem o tomto portálu neslyšela, ale zachránil nás. Můžete si navolit POČET CESTUJÍCÍCH, DATUM PŘÍJEZDU I ODJEZDU , MÍSTO A TAKY CENOVÝ LIMIT. Takže přesně to co jsem potřebovala.

Po pár dnech hledání bylo jasno -> 23.srpna 2018 vyrážíme na GRADAC (jasná volba, jelikož jsem na tomto místě byla již 2x) , tak bude jistota alespoň v tom, že jedem na místo kde už to dobře známe. Náklady na ubytování vyšly na krásných 1200,- na osobu za 4 noci což je krása!! Poté náš kamarád řidič vypočítal cestu a mítné , takže +2200 ,- na cestu. I tak si myslím, že bomba cena za prodloužený víkend u moře.

Rezervace ubytování proběhla během pár dní po emailové komunikaci ( v angličtině) a nemůžu si na nic stěžovat . Vše proběhlo naprosto v pořádku a čas , takže za mě má tuivillas.com obrovskou 1*

Dovolená byla zamluvená a dny ubíhaly.... Začalo mi běhat hlavou, jestli to byl dobrý nápad vzhledem k mému stavu. Pročítala jsem si asi milion diskuzí ostatních těhulí i odborných článků a moje pocity byly velmi smíšené (žádný problém, cesta může uškodit, zdravotní péče....) , ale nakonec jsem dala na intuici. Redková doteď jsi neměla žádný komplikace a těhotenství není nemoc tak JEĎ ! Nechala jsem si to potvrdit i od mé doktorky a podle jejich slov mi pobyt u moře udělá jen dobře , takže bylo rozhodnuto -> Výčitky stranou a naladit se na dovolenkovou vlnu :-)

SEZNAM:

*Občanka - Pas(do Chorvatska není povinný, ale jistota je jistota) - kartička pojištěnce + zařídit cestovní pojištění (pokud jedete autem bývá úrazové pojištění většinou zahrnuto v asistenčním pojištění) - těhotenská průkazka
*Léky : základ stačí - paralen, imodium, fenistil,ibalgin a nějaku tu náplast. No a samozřejmě něco na opalovaní a posléze i na spálení od sluníčka.
*Jídlo : Tak to byl pro mě oříšek, jelikož na každé dovolená kde jsme doposud byli jsme měli minimálně polopenzi, takže jídlo a vaření jsem řešit nemusela. Ale vsadit na klasiku je jistota -> na cestu toasty, první den řízky ( tipičtí češi) , poté jsem udělala rizoto (chyba - nepřežilo, po vybalení jsme zjistili, že zkyslo) , poté jsem měla povařenou anglickou , špagety a špagetka , paštiky, sýry atd. a jako nouzovka rychlovky na zalití vodou (kuře na paprice, houbová majda s těstovinami). Vše nám stačilo až až, jelikož jsme řece nebyli v Africe , ale na Jadranu :-) , takže obchody na každém rohu a ty jejich malý snídaňový máslíčka, paštičky a marmládky s jejich chlebovekou jsme si nemohli nechat ujít.

CESTA:
Par poznatků z cesty autem očima těhule.
*Určitě si ssebou do auta vemte polštářek ( nejlépe takový ten vycpaný kuličkama) na podepření zad a deku na noc.
*Bublinkový pití není úplně OK , takže za mě doporučuji udělat si doma do lahve čaj\
*Jak už jsem se zmiňovala na cestu třeba toasty dle chuti + nějaký ovoce a zeleninu a samozřejmě něco na mls (brambůrky a oplatky)
*Zásobu papírových kapesníků, toaletního paíru a nebo nejlépe intimní ubrousky , jelikož odpočívadla a toalety na benzínkách jsou jedna velká žloutenka.....Fuj
*Co se týká zastavování na záchod není po cestě žádný problém až na MAĎARSKO !! Je tam asi 1 benzínka snad na 50km, řeknu vám už jsme se modlila ke všem svatým , ať se nějaká benzínka objeví, jinak bych snad přelezla svodidla dálnice :-/
Aneb Maďarsko země bez benzínek ....
*Kontroly na celnicích proběhly hladce a čistě , jen Slovinci nezklamali a paní celnice si naše pasy prohlížela, jak kdyby jsme byli pašeráci lidí a drog...
*Rada na závěr -> Za dálnice si přilaťte , jelikož jsme cestou tam sleji už u Splitu z dálnice a jeli bočníma vesničkama . Cesta byla akorát delší, otravnější a měli jsme pocit, že projíždíme pásmem Gazy , jelikož ani ve 3 vesničkách jsme neviděli živou duši.Tímto jsme ztartili asi tak 1-1,5 hodiny a ono se to po 12h v autě zdá jako věčnost....

UBYTOVÁNÍ :
Ubytování jsme si vybrali v apartmánech Filipovic - velký apartmán se 3 ložnicemi , kuchyní , balkony a 2 koupelnami. V minulých letech jsme byli ubytovaní v hotelu LUKAS (bazén, polopenze a skvělá rodinná atmosféra) a poté v hotelu LAGUNA (obrovský hotel,bez bazénu ale boží snídaně a večere formou švédských stolů).
Tentokrát jsme byli ubytování přímo v půlce mezi těmito hotely a skoro hned u pláže... KRÁSA. Vše bylo čísté, útulné a kuchyňka skvěle vybavená.


GRADAC
cestu jsme zvládli, ubytování bylo super , takže ta pravá dovča mohla začít :-) Určitě nelituji toho, že jsme jeli, ikdyž by mě spusta lidí ukamenovala , že to byl risk , ale já Davča i to malý stvoření v břiše jsme si to skvěle užili. Dny strávené na pláži , nebo vyvalení na lehátkách v moři, procházky po městě a kolem moře , cizokrajná kuchyně - třeba mušle.. bez těch by to nešlo :-) Oba jsme se zhodli, že si přiadáme jak na naší první dovolené... Byli jsme šťastní, odpočnutí a prostě nám bylo skvěle a mrňouskovi určitě taky , jelikož o sobě dávalo pěkně vědět , ať už na pláži nebo na pokoji.

Takže na závěr : Cesta šíleně nekonečná, ale dá se to přežít ;-) a dovolená ? ÚŽASNÁ, SKVĚLÁ a naprostá BOMBA :-) Takže těhule neváhejte a jeďte !!






*Klokan přiletí v LEDNU <3

29. srpna 2018 v 20:45 | JR
Ahojte všichni,

už je to pár let co jsem nenpsala na blog ani čárku, ale kdy jindy se ke psaní vrátit než v době, kdy už opravdu musím začít být dospělou ( za 2 roky jsem se polepšila, ale žádná sláva). Zanedlouho ze mě bude MÁMA a budeme rodiče, takže nás čeká úplně nová a myslím si , že nejdůležitější etapa v našem životě.

Založit rodinu jsme chtěli s Davčem už dlouho, ale bohužel jsme si museli počkat , až do této chvíle a snad to tentokrát do 3tice vyjde. Bohužel dva pokusy předtím zkončily nezdarem (samovolný potrat, podezření na molární těhotenství).
Nýní jsme již ve 20tt (5.měsíc) a prozatím vše vypadá tak jak vypadat má :-)

Takže držte palce a očekávejte články o tom jak se připravujeme na naše budoucí role RODiČŮ.




*Hmyzí válka

21. srpna 2016 v 19:19 | JR |  Hmyzí válka
Tak jsem zde po dlouhé době s dalším příspěvkem :-)
Asi jsem se Vám nezmínila o mé šílené fobii z vos. Tato fobie se u mě objevila teprve před pár lety, ale řeknu Vám... léto je pro mě období hrůzy. Kdyby jste náhodou někde zahlédli červenovlasou potetovanou ječící holku, která kolem sebe mává rukama a letí za ňou malá vosa, jsem to určitě já :-) Protože v mé hlavě za mnou neletí maličká vosa ale asi metrová smrtelně jedovatá bestie. No ale přejděme k dalšímu příběhu z naší domácnosti.

Sedím si tak u notebooku a spozoruju, že pes něco urputně sleduje a byl to přesně ten výraz něco tady poletuje a chci to ulovit. Než jsem se ohlédla přelítla mi nad hlavou obrovská vosa a když říkám , že obrovská tak byla vážně obrovská :-/
Pes se vydal na lov, já zahodila notebook a histericky jsem řvala na svého drahého ať tu beztii okamžitě zneškodní.
Muž s ledovým klidem popadl utěrku a vydal se na lov. Já vše pozorovala z povzdálí.
Můj drahý si myslel , že to bude lehký boj , ale byl na omylu. Po prvním máchnutí utěrkou bestii jen rozzuřil a ta se dala taky do boje. Byl to velice vyrovnaný souboj . Napřed běžel David za vosou do kuchyně a asi po 10 sekundách letěla vosa v protiútoku z kuchyně za Davidem . Byla jsem k smrti vyděšená , že ho ta příšera zabje, ale musela jsem se smát a myslím si , že kdyby se uměli psi smát , tak by se smál taky :-D
David, po chvíli provedl poslední protiútok a zahnal bestii k oknu v kuchyni a utěrkou zasadil poslední ránu. ALE rána sice vosu zasáhla, ale strhl i celou garnýž se záclonami , ta pozházela vše co bylo na parapetu a vosa ještě k tomu vykazovala známky života. David popadl časopis a asi 150ti ranami bestii dorazil. Joooo zvítězili jsme. Já se radovala, pes začal radostí štěkat a muž měl vítězoslavný pohled ve tváři , prostě jsme byli všichni zachráněni a nadmíru spokojení:-)

No ale to byl jen začátek, po pátrání na internetu jsem zjistila, že to není obyčejná vosa, ale údajně vosa hrabalka , která je nejlepší přítelkyní arachnofobiků, protože se usadí v domácnosti a loví pavouky stylem, že do nich naklade svoje vajíčka... No prostě hnus. Kdybych byla arachnofobik určitě bych ji milovala, ale takhle bych spíš ocenila pavouka, který by lovil je.
No a jelikož se jim tu u nás doma líbí, máme zde někdy i dvě denně, nejspíš se usídlila u nás na půdě a občas se jdou podívat po kořisti i do naší společnosti. Už jsem se vypracovala na level, že při kontaktu s ní neječím a dokážu vzít smeták a z bezpečné vzdálenosti se jí pokouším dostat ven oknem , no a když prostě nechce svůj boj vzdát odejdu na chvílu do jiné bezpečné místnosti , po chvíli se vrátím a když mám štěstí a někde se mezitím usadila, a tak jí přesnou ránou těžkou knížkou rozmáčku. Ano jsem na sebe hrdá :-)
A jelikož má vše nějaké následky, tak i jejich společnost má samé negativa. Ne jen to, že mě každý den děsí k smrti, ale pavouci před ní prchají ( nebo spíš už jsou vyvraždění) i můj oblíbený pavouk Karel, který bydlel na záchodě a bránila jsem ho zmizel :-( a to má za následek, že se tu začínají roztahovat muchy (kterých si ta vosa samozřejmě ani nevšimne) . A ne, že by to byla obyčejná vesnická masařka. Řeknu vám, v životě jsem se nesetkala s muchou, která vypadá jako normální mucha obecná , ale kouše tak, že bodnutí od hovada je polechtání :/ Řekla bych , že některé mají i červené krvelačné oči. A nekecám fakt pijou krev :-/ Když jsem jich pár rozmáčkla , vážně v nich byla krev. Takže jsme se doma vybavili biolitem , mucholapkami a je na chvílu klid.... Děsím se co zahájí invazi příště :/ Obavám se, že se nám přez dům prožene stádo masožravých kobylek...
Držte nám palce, ať tento boj ve zdraví přežijem a když už ne po fyzické stránce, tak aspoň psychické :-D

*Nekonečný přípěh -> Naše umyvadlo

13. srpna 2016 v 22:28 | JR |  Nekonečný příběh -> Naše umyvadlo
Tak a je tu další příspěvek :-)

To že naše umyvadlo nejspíš někdo nainstaloval v době vlády Tutanchamona na to už jsem spusty dedukcemi došla už dávno.
Takže vám popíši naši životanebezpečnou akci, která se odehrála včera.
Dojedeme si tak z Blanska z nákupu, kde jsme asi už po 150té koupili FREDDYHO na odpady v domění, že i tentokrát tak na týden zabere. Nasypali jsme Fredyho do odpadu, zalili vařící vodou (už to máme natrénovaný) , ale žádný zázrak v podobě vodního víru, který vcucne vše okolo se nekonal. Voda zůstala v umyvadle ale už to nebyla jen bezbraná voda, ale voda smíchaná s Fredym , který se přeměnil z našeho věrného pomocníka na pálící a vraždící bestii.
Takže co napadlo mého milovaného? Popadl trubky od odpadu a vší silou s ní zalomcoval :-D Fredy zaútačil přesným výstřikem na jeho ruce... Muž vyletěl do kuchyně a začal si ruku umývat pod čistou vodou... Já se zmítala v záchvatu smíchu :-D
Takže další postup byl jasnej. Jelikož Fredy stále držel nandvládu nad našim umyvadlem, musela jem vymyslet bojovou taktiku lepší než měl on :-D
Vyzbrojila jsem se gumovými rukavicemi, brýlema co mám na airsoft a vydala se odvážně do boje. Zalomcovala jsem odpadem a voda s fredym začala pomale odtékat . Fredy se bránil ze všech sill ,stříkal všude kam mohl , ale byla jsem naštěstí vyzbrojená.
Když vše odteklo , začala jsem rozebírat odpad a byla jsem zděšená. Může mi někdo vysvětlit, jak je možné , že se do odpadu dostanou dvě vatový tyčinky do uší ? No a samozřejmě se na ně krásně nachytaly moje vlasy... případ neodtíkajícího umyvadla byl vyřešen(kam se na mě hrabe Sherlock Holmes) a bylo po bitvě. Ztráty byly veliké -> vytopená půlka koupelny a já i muž s vysušenou pokožkou od Fredyho... bojoval statečně , ale byli jsme lepší :-) :-D

*Popcornová katastrofa, aneb mám skvělého muže

Tak je tu další den a s ním přichází další přísvěvek ;-)

Ležím si tak včera na gauči, hraju The Sims a u toho poslouchám audioknížku Harry Potter a ohnivý pohár no prostě večerní pohodička podle mého gusta.
Jedním okem jsem si všimla , že můj drahý zase chytil noční chutě a vydal se na lov do kuchyně. Byl v kuchyni asi 2 minuty, sedl si na gauč a po chvíli jsem si všimla, že hypnotizuje mikrovlnu s podezřelým úsměvem.
Sundala jsem sluchátka a ptám se - Co tak usilovně hypnotizuješ? On mi s klidným hlasem řekl -> Ale nic, jen jak ten popcorn lítá v mikrovlnce :-D
V tu chvíli mi to bylo jasný... Dal do mikrovlny popcorn, který ( jsem měla vyhodit) , protože měl natrhlý rožek... :-/
Mikrovlnka zrovna zapípala, že své dílo dokončila a já se šla podívat jaké škody byly napáchány. Moji drazí čtenáří, řeknu Vám.... myslela jsem že svého nejmilovanějšího uškrtím :-D
V mikrovlnce to vypadalo, jako kdyby se tama prohnala válka ve které po sobě nepřátelé házely popcorn a stříkali po sobě olejem... No prostě hrůza...
Můj drahý z toho dostal záchvat smíchu a já měla velmi smíšené emoce... Zabít ho? Uklidit to? Brečet? Smát se? Nakonec z toho vznikl úklid se smíchem dohromady.
Škody vzpůsobené válkou v naší mikrovlnce jsem uklidila asi za půl hodiny ale myslím si že následky to bude mít ještě nejmíň 100 let, protože ten smrad popcornu nás jetě přežije...
Ponaučení? Až se bude vaše drahá polovička divně usmívat při pohledu na mikrovlnu URČITĚ je něco ŠPATNĚ :-D


Taky Vás něčím Váš drahý/há takhle potěšil? :-D

*Operace PRAČKA

10. srpna 2016 v 16:34 | JR |  OPERACE PRAČKA
Ahojte všichni :-)Tak jsem zde s dalším příspěvkem.

Včera odpoledne jsem se konečně rozhoupala a dokopala se k tomu, abych hodila na praní asi tunový koš s prádlem. Jako poslední jsem do pračky hodila dva dny odmočené ponožky ( špinavý z práce atd.) no prostě hnuuus :-D Coapak mě napadlo, že bude voda cca po 1 dnu a něco, tak smrdět ikdyž je tam nalitá tuna aviváže? :D Ano další věc, na kterou mě nikdy nikdo neupozornil :-D

Pračka vše vyprala, ikdyž při praní smradlavých ponožek vydávala zvuk , jakoby byla živá a protestovala, že takovej smrad prát nebude... vážně jsem s ní soucítila...

No druhý den ráno mi babička oznámila , že pračka nejspíš po praní ponožek spáchala harakiry a odešla do věčných smetišť. Upřímně se jí ani nedivím, byl to na ni z mé strany atomový útok ...

Takže dnes jsme po práci vyrazili na nákup nové pračky. Když jsme vešly do elektra protočily se mi panenky. Kurník , je jako fakt normální, že nejlevnější pračka byla za 7000 ? Ano vím, že na internetu jsou levnější, ale strýc s babičkou prostě chtěli pračku z kamenýho obchodu, takže nebylo na výběr.... Když jsem se po chvíli probrala ze mdlob našla jsem krásnou pračku za úžasných 5.500,- ALE byla plněná z boku a jasné instrukce od babičky zněly VRCHNÍ PLNĚNÍ.
vytáhla jsem telefon a volala jsem babičce plná nadějí, že jí třeba nějak přesvědčím... Selhala jsem na plné čáře :-D Poslední věta babičky? Jestli ju koupíš, tak v ní prat nebudu a koupím si valchu :-D Takže babička tuhle bitvu opět vyhrála :-/ Tak jsme koupili pračku na vrchní plnění za 7000 je prťavá ( myslím jen na 5kg prádla) takže budeme prát asi po 3 tričkách , jednejch kalhotách a 3 ponožkách... Babička je ale spokojená...

Víte co je na tom nejlepší dojeli jsme domů a babička vás přivítá slovy Ale tak možná bych si na tu pračku s bočním plněním časem zvykla... Jooo lidi nemám to občas jednoduchý :-D

Ano, takže z toho plyne ponaučení -> Nikdy neperte dva dny odmočené smradlavé ponožky, protože se vám to prodraží na 7000 a druhé ponaučení -> nikdy neberte slova vašich babiček vážně :-D (to je jen vtip) :-D

_JÁJA ANEB UČÍM SE BÝT DOSPĚLOU_

9. srpna 2016 v 19:00 | JR |  JÁJA aneb učím se být DOSPĚLOU
Ahojte všichni, kdo toto budete číst :-)

Takže, jak začít... Jmenuji se Jana redková, je mi 22 let , bydlím v malé vesnici blízko Blanska v rodiném domku s přítelem a také s babičkou a strýcem . Páni připadám si jak u maturity, když jsem dělala zkoušku z angličtiny a měla jsem se představit :-D
Asi se Vám zdá divný , že bydlíme ve stejném domku s babičkou a strýcem, takže vám to objasním.
Do mích 7 let, jsem měla vcelku spokojenej dětskej život , kterej jsem si v rámci možností užívala. Ale jednoho rána roku 2001 jsem se probudila u babičky a ta mi oznámila, že maminka měla autonehodu a odvezli ju do nemocnice v Brně. Ano od tohoto dne se mi obrátil život naruby. Maminka autonehodu přežila, ale měla přerušenou míchu, takže ochrnula na celé tělo. Takže mé dětství zkončilo, každý druhý den a každý den o víkendu jsem trávila dny se svou babičkou, sestrou , taťkem a dědem v nemocničním pokoji . Byla jsem mladá, takže jsem tehdy ještě nevnímala co se vše děje a co se mění....
Takhle to trvalo 2 roky , nemocnice střídali rehabilitační zařízení a naopak. Po dvou letech mamku propustili do domácího léčení. Já si tehdy bohužel neuvědomila, jak je to pro mamku těžký... být zase doma, ale přitom už nikdy nemohla udělat čaj ve své oblíbené kuchyni...
Rok poté co byla mamka doma, nás navždy opustil dědeček. Jedna z největších opor mé babičky a myslím si , že mu dodnes neodpustila, že ji zde nechal...
Roky plynuly dál, semnou pomale, ale jistě začala mlátit puberta , takže jsem s rodinou trávila míň a míň času ( bylo to přece trapný) .... Ale nastal rok 2008, rok co mi život obrátil o dalších 360 stupňů.... Dodnes si pamatuji, že jsem se chystala do Blanska, kde jsem měla přespat u kamarádky. Jako vždy jsem se šla rozloučit s mamou a zjistila jsem, že podivně kašle a vůbec nevypadala dobře. Tehdy mě řekla ať nemám strach, že to bude dobrý, že je určitě jen nachlazená... Do rána se její stav zhoršil a odvezla ji záchraná služba do nemocnice. Tehdy mi bylo 14 let a jelikož mamka ležela na plicním oddělení nepustili mě za ní...Dva dny na to jsem přišla za taťkem do pokoje a ten ležel v horečkách na posteli a strašně kašlal jediný co mi řekl, zavolej sanitku. Najednou jsem měla oba rodiče v nemocnici a ani za jedním jsem nemohla jít, jen mě ujišťovali po telefonu, že vše bude v pořádku..... 11.5.2008 přijela domů babička se sestrou a oznámili mi že maminka umřela. Zhroutil se mi celý svět... Nikdy jsem si nepřipustila, že se něco takového může stát, ale stalo se to... Taťka stále ležel ve špatném stavu v nemocnici, tak jsme se tehdy rozhodli, že mu o smrti maminky neřekneme , aby se mu napřitížilo a pohřeb posuneme , až se vrátí domů. Ale tatínek se z nemocnice už nikdy nevrátil ... 13.5.2008 v noci zemřel ve spánku. Doktoři mi prozradili, že před námi všemi tajil rakovinu, aby nás ještě víc nezatěžoval :-( Tehdy jsem chtěla křičet, brečet a umřít. Cítila jsem opuštěná , jak nikdy v životě.....
Babička mě dostala do své péče, ikdyž je fakt , že mě vychovávala už od mích 7 let, jelikož máma nemohla. Byla je a bude můj strážný anděl...Po pohřbu jsme zůstali jen já, babička, sestra a strýc. Všichni jsme se podrželi navzájem a museli jsme pokračovat v životě dál....
Takhle plynulo pár let, první pubertální lásky, první tehdy jsem tomu říkala vážný vztah, první discotéky no prostě dalo by se říct, žila jsem jako každá normální holka. Jelikož jsem po rodičích zdědila nějaké peníze splnila jsem si sen a pořídila si svého vlastního koně. Jmenoval se Aspar, dělal mě tou nejšťastnější na světě, říká se že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně a je to pravda... Když jsem se projížděla po okolí na nic jsem nemyslela vnímala jsem jen jeho a on mě...
Poté přišel maturitní rok , nový vztah a neschody ze sestrou, takže jsem se odstěhovala s přítelem do Blanska , kde jsem už nemohla každý den dojíždět za Asparem a vracet se domů večer. Udělala jsem to nejtěžšší rozhodnutí v životě a darovala jsem ho. Tehdy jsem se naivně domnívala že všichni kdo mají rádi koně jsou hodní lidé, ale byla jsem na omylu paní která si Aspara odvedla, mi zatajila že zadlužená což jsem dozvěděla až po tom co se na FB oběvila Asparova fotka a u ní nápis Odpočívej v pokoji... Dodnes nevím, jestli je Aspar opravdu mrtví a zkončil někde na jatkách nebo žije a prodala mi ho zády..... Aneb další milovaný člen rodiny zmizel z mého života.....
Zase jsem se odrazila ode dna a pokračovala jsem dál s podporou od mého přítele a babičky... Uplynulo pár let a přišla šílená rána... Maminka od mého přítele, která byla tak podobná mé mamince umřela... Nevěřila jsem tomu, ale tehdy jsem musela být silná za dva. Za mě i za Davida... Připadalo mi, že jsem ve zlém snu, kde umře každý na kom mi záleží...
Přijde Vám to na jednoho člověka moc? Nebo jako nějaký dojemný scénář od režisérů z Halywoodu ? Ne bohužel ne, tohle je skutečný život a příběh Jáji Redkové....

Tohle byl můj dosavadní životní příběh a proto se můj blog jmenuje Jája aneb učím se být dospělou, protože jsem byla do té dospělosti nějakak narychlo vhozená, během pár let jsem zažila to na co mají moji vrstevníci celý život. Oficiálně tu dospělost trénuji od svých 18 let kdy jsem začala bydlet sama , ale furt tomu nemůžu přijít na kloub :-D Sice mám tu nejlepší babičku na světě, ale přece jen je tam ten věkový rozdíl, takže spíš učím babičku spoustu věcí já :-D a musím Vám říct, že ta dospělost občas je to vážně fuška....

Budu sem vkládat příspěvky o tom jak je vážně těžký být ,,dospělou,, a jak se poradím s dospěláckým životem , jako například včera, když se nám ucpala vana :-D Kruci nikdo mi nikdy neřekl, že tohle budu muset někdy řešit... Lidi být dospělou je vážně opruz , ale tak třeba Vás i občas pobavím, jak tyhle situace budu stylem pokus omyl zvládat :-D :-D

Kam dál